Katastrální území: Radostín u Vojnova Městce (okres Žďár nad Sázavou)
Výměra: 64,91 ha (upřesněna zaměřením)
Nadmořská výška: 619 - 623 m
Vyhlášeno: 1933

Nejrozsáhlejší rašeliniště Českomoravské vrchoviny typu přechodového vrchoviště, v němž se ojediněle zachovala rašeliništní společenstva s porostem borovice blatky (Pinus rotundata) a výskytem řady chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů.

Geologie
Podložím rašelinné sníženiny v geomorfologickém okrsku Dářské brázdy jsou vápenité glaukonitické pískovce a slínovce křídového výběžku Dlouhé meze České křídové tabule, převrstvené kvartérními písčitými a jílovitými pokryvy. Rašeliniště typu přechodového vrchoviště vzniklo překrytím starších slatinných vrstev, vytvořených zarůstáním mělkého preboreálního jezera kyselou vrchovištní rašelinou rašeliníko-suchopýrovou s příměsí dřevin, vytvářenou za chladného a vlhkého klimatu atlantika. Mikrofeliéf rašeliniště je členěn mozaikovitým střídáním bultů a šlenků, a na plochém rozvodí zde dochází k bifurkací vod do řek Sázavy a Doubravy. Rezervace zahrnuje nejcennější část rašelinného ložiska Padrtiny, s plochou 154 ha, odhadovanou kubaturou 6,206 mil. m3 rašeliny a hloubkou rašelinných vrstev až 8,6 m.

Květena
Rostlinná společenstva rašeliniště náleží ke svazu Sphagnion medii, asociací Pino rotudatae - Sphagnetum a Andromedo polifoliae - Sphagnetum magellanici. Lesní porost tvoří rašelinný bor blatkový na hlubokých rašelinách, s význačným výskytem borovice blatky (Pinus rotundata), rostoucí zde na jediném místě v Českomoravské vrchovině. V mezernaté kmenovině pokrývající rašeliniště je mozaikovitě, v různém poměru podle vlhkosti stanovišť, pomíšena s borovicí lesní (Pinus sylvestris), s níž vytváří celou škálu kříženců (Pinus x digenea). V dřevinné skladbě je dále vtroušena bříza pýřitá (Betula pubescent) a smrk ztepilý (Picea abies), jehož zastoupení vzrůstá okrajově při hranicích rezervace, na lesním typu rašelinného smrkového boru borůvkového ze svazu Dicrano-Pinion. Z pokryvu rašeliníků (Sphagnum magellanicum, S. rubeolám, S. papillosum, S. recurvum) a mechů (Hylocomium splendens, Bazzania trilobita, Aulacomnium palustre, Ptilidium ciliare aj.) vystupují trsy suchopýru pochvatého (Eriophorum vaginatum). Hojná je keříčková vegetace s borůvkou černou (Vaccinium myrtillus), brusinkou obecnou (Rhodococcum vitis-idea), vlochyní bahenní (Vaccinium uliginosum), klikvou bahenní (Oxycoccus palustris), kyhankou sivolistou (Andromeda polifolia) a vřesem obecným (Calluna vulgaris). Roste zde řada ostřic, především ostřice šlahounovitá (Carex chordorrhiza), o. plstnatoplodá (C. lasiocarpa), o. přioblá (C. diandra) a o. Hartmanova (C. hartmanii), dále rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), zábělník bahenní (Comarum palustre), vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia), bublinatka menší (Utricularia minor)aj. Z hub se vyskytují mj. Suillus flavidus, Russula claroflava, Leccinum variicolor a Bovista paludosa.

Zvířena
Na zachovaná společenstva rašeliniště je vázán výskyt řady bezobratlých. Mezi motýly to jsou modrásek stříbroskvrnný (Vacciniina optilete), okáč stříbrooký (Coenonympha tullia), dále např. Lithomoia solidaginis, Polymixis gemmea, Apamea rubrirena, Amphipoea lucens, Acronicta menyanthydis, Syngrapha interrogationis, Arichanna melanaria a Lampropteryx otregiata. Od poloviny osmdesátých let již nebyl ověřen dříve hojný tyrfobiontní žluťásek borůvkový (Colias palaeno). Zachované přírodní prostředí dokumentuje výskyt střevlíků Carabus linnei, C. nitens, C. auronitens, C. glabratus a Trechus puchellus, mravenců Formica picea, F. lugubris a pavouků Aphileta misera, Notioscopus sarcinatus a Dolomedes fimbriatus. Velmi rozšířeni jsou obojživelníci, z nichž zde žijí čolek horský (Triturus alpestris), ropucha obecná (Bufo bufo), skokan hnědý (Rana temporaria), s. zelený (R. kl. esculenta) a s. ostronosý (R. arvalis). Povrch rašeliniště obývají slepýš křehký (Anguis fragilit), ještěrka živorodá (Lacerta vivipara) a zmije obecná (Vipera berus). V území hnízdí mj. puštík obecný (Strix aluco), sluka lesní (Scolopax rusticola), linduška luční (Anthus pratensis), lejsek šedý (Muscicapa striata), pěvuška modrá (Prunella modularit), sýkora parukářka (Parus cristatus) a v hnízdní době byl pozorován i ťuhýk šedý (Lanius excubitor) a pilich šedý (Circus cyaneus). Až do 80. let obývala území stálá populace tetřívka obecného (Tetrao tetrix). Žijí zde rejsek obecný (Sorex araneus), hraboš mokřadní (Microtus agrestis), kuna lesní (Martes martes), jezevec lesní (Meles meles), jelen evropský (Cervus elaphus) a další druhy savců.

Lesnictví
Lesní porosty jsou zahrnuty v kategorii lesa ochranného a jsou ponechávány bez zásahu přirozenému vývoji. Z počátku 19. století jsou datovány staré, již zcela zarostlé odvodňovací příkopy, procházející v délce 700 - 800 m napříč územím. Počátkem osmdesátých let byly při odvodnění lesních půd komplexu Padrtiny zřízeny hluboké příkopy až k západní a jihozápadní hranici rezervace. Při opravě odvodňovací sítě však již tyto úseky recipientů v ochranném pásmu NPR nebyly obnoveny a vodní režim území je Správou CHKO Žďárské vrchy monitorován 6 sondami.

Využití
Okolí rezervace bylo v dávné minulosti ovlivněno založením rybníka Velké Dářko (okolo roku 1480) a haťové cesty procházející po dnešní východní hranici rezervace. Území je okrajově zpřístupněno naučnou stezkou ochrany přírody Dářko. Vzhledem k blízké rekreační lokalitě dochází k narušování ochranného režimu vstupem neukázněných návštěvníků a sběrem lesních plodin. Rezervace je významným objektem vědeckého výzkumu z různých oborů a součástí unikátního biocentra územního systému ekologické stability nadregionálního významu.