Lesní komplex Žákovy hory asi 1,5 km severovýchodně od obce Cikháj.

Katastrální území: Cikháj (okres Žďár nad Sázavou)
Výměra: 38,10 ha
Nadmořská výška: 726 - 810 m
Vyhlášeno: 1933

Výjimečně zachovalý, již od r. 1933 chráněný, segment přirozených pralesovitých lesních společenstev bohatších stanovišť vyšších poloh Žďárských vrchů je biotopem řady organismů, které již z okolních převážně smrkových porostů vymizely a je důležitým objektem vědeckého výzkumu zákonitostí vývoje lesa.

Geologie
Mírně zvlněné svahy převážně jihozápadní expozice s částí plochého návrší hřbetu Žákovy hory v geomorfologickém okrsku Devítiskalské vrchoviny jsou budovány migmatity a dvojslídnými rulami svrateckého krystalinika s vložkami amfibolicko-biotitických rul a amfibolitů. Na svahových zvětralinách jsou vytvořeny mezotrofní kambizemě přecházející ve vrcholové části s pomístnými balvanitými pokryvy v oligotrofní kambizemní podzoly. V okolí ojedinělých pramenišť a zamokřených úpadů jsou zastoupeny gleje a pseudogleje.

Květena
Lesní společenstva území náleží ke květnatým bučinám podsvazu Eu-Fagenion, asociací Dentario enneaphylli-Fagetum a Festuco-Fagetum. Na humusem obohacených suťových fragmentech k nim přistupují prvky svazu Tilio-Acerion, zpravidla v návaznosti na ojedinělá prameniště podsvazu Cardaminion amarae. Na minerálně chudím podkladu na temeni Žákovy hory zasahují do území acidofilní smrkové bučiny blízké asociaci Callamagrostio villosae-Fagetum. V dřevinné skladbě převládá buk lesní (Fagus syvatica), přimíšen je javor klen (Acer peudoplatanus) aj. mléč (Acer platanoides), místy smrk ztepilý (Picea abies) a ojediněle vtroušeny jsou ještě olše lepkavá (Alnus glutinosa), jilm horský (Ulkus glabra), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Jedle bělokorá (Abies alba), jedna z hlavních přirozených dřevin pralesa, již n nynější porostní skladby vymizela a objevuje se jen v mladších porostních skupinách v později rozšířené části rezervace. Zjara v bylinném podrostu rozkvétají význačné druhy jedlobučin, které již z okolních smrkových lesů vymizely, jako jsou kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), k. cibulkonosná (D. bulbifera), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), svízel vonný (Galium odoratum), dymnivka dutá (Corydalis cava), vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia) a samorostlík klasnatý (Actaea spicata). Vyšší polohy Žďárských vrchů charakterizuje výskyt ptačince dlouholistého (Stellaria longifolia) a ostřice lesní (Carex sylvatica). Ve vlhčích partiích a kolem pramenišť roste např. kapraď samec (Dryopteris filix-mas), bukovník kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris), čarovník alpský (Circaea alpina), rozrazil horský (Veronica montana) a ojediněle ve spodní části i bledule jarní (Leucojum vernum), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) a podbílek šupinatý (Lathraea squamaria). Z nižších rostlin jsou rozšířeny lišejníky Parmelia physodes, P. sulcata, Parmeliopsis ambiqua, Cladonia fimbriata, Pyrenula nitidula aj. Bohatá je bryoflóra území; na kůře stromů rostou např. Amblystegium serpens, Isothecium alopecuroides, Orthotrichum stramineum, Paraleucobryum longifolium, na trouchnivějících pařezech Tetraphis pellucida, Drepanocladus uncinatus, Brachythecium staroši, Herzogiella seligeri a na humusových substrátech Hypnum cupressiforme, Paraleucobryum longifolium, Minium punctatum, Rhytidiadelphus triquetrus aj. Pralesovitý ráz rezervace dotvářejí choroše Fomes fomentarius, Ganoderma applanatum a jiné dřevokazné houby, např. Plicaria repanda, Doryje sarcoides a Lachnea histrix, vytvářející rozkladem dřevní hmoty vhodné podmínky k nepřetržité obnově lesa. K významnějším druhům hub rostoucích v území patří Tricholomopsis dekora, Spongipellis delectans, Clavariadelphus truncatus, Cantharellus friesii, Hydnellum peckii, Boletopsis subsquamosa, Tricholoma robustum, Cystostereum murrayi aj.

Zvířena
Na zachovaný segment pralesovitých jedlobučin je vázán výskyt střevlíků Carabus Lingei, C. coriaceus, C. auronitens, Cychrus attenuatus, Pterostichus burmeisterii, Trechus puchellus, T. splendens, boreomontánních druhů mravenců Componotus herculeanus, Neomžena rubida, Myrmica lobicornis, Formica picea, F. lemani, F. lugubris a řady dalších bezobratlých. Území obývají čolek horský (Triturus alpestris), ropucha obecná (Bufo bufo), skokan hnědý (Rana temporaria), ještěrka živorodá (Lacerta vivipara) a slepýš křehký (Anquis fragilis). V lesním porostu hnízdí mj. datel černý (Dryocopus martius), strakapoud velký (Dendrocopos major), holub doupňák (Columba oenas), sýc rousný (Aegolius funereus), puštík obecný (Strix aluco), lejsek malý (Ficedula parva), 1. černohlavý (F. hypoleuca), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes) a v minulosti i čáp černý (Ciconia nigra). Žijí zde rejsek horský (Sorex alpinus), r. malý (S. minutu), r. obecný (S. araneus), hraboš mokřadní (Microtus agrestis), kuna lesní (Martes martes), netopýr stromový (Nyctalus leisleri) aj. Lesní komplex je domovem původní populace jelení zvěře (Cervus elaphus).

Lesnictví
Do takřka nedotčeného odlehlého pralesního hvozdu zasáhla v minulosti toulavými sečemi těžba dřeva k výrobě dřevěného uhlí pro potřeby okolních sklářských hutí. Po nich však docházelo bez zásahu člověka opět k přirozené obnově lesa. Zbytek pralesa byl kolem roku 1900 narušen pruhem holoseče následně zalesněným smrkem a roku 1938 byla přes jeho jižní okraj vybudována lesní silnička. Původní rezervace chráněná již od roku 1933 byla v roce 1990 rozšířena a její lesní porosty jsou zařazeny v kategorii lesa zvláštního určení. Les je zejména ve vrcholové partii poškozován větrem a námrazou, smrk trpí imisním znečištěním ovzduší a hnilobami působenými dřevokaznými houbami, často v důsledku dřívějšího ohryzu přemnoženou jelení zvěří, jež škodí i okusem semenáčků. Historické jádro rezervace je ponecháváno přirozenému vývoji a tvoří prostorově i výškově diferencovaný čtyřetážový porost, v němž se přirozeně prolínají všechna vývojová stadia lesních dřevin, od klíčících semenáčků, přes stadia dorůstání a optima, až po rozpad věkovitých mohykánů. Jejich torza rozkládaná četnými choroši umocňují pralesovitý ráz porostu. Tento porost se dobře zmlazuje, nárosty pokrývají asi polovinu jeho plochy a velmi vitální je v nich javor klen, převažující nad bukem lesním. V rozšířené části rezervace jsou opatření diferencována, od minimálních úprav, v převažujících porostech s přírodě blízkou skladbou, až po rekonstrukci a obnovu arondované smrkové části, s podsadbami buku a jedle. Cílem je vytvoření různověkého, prostorově i výškově diferencovaného lesa přirozené druhové skladby.

Využití
Na vrcholu Žákovy hory byl v roce 1946 po nákladných měřických pracích zřízen jeden z bodů základní trigonometrické sítě ČR. Rezervace slouží kromě zachování genofondu jako důležitý objekt vědeckého výzkumu zákonitostí vývoje lesa a tvoří jádro biocentra územního systému ekologické stability s nadregionálním významem. Pro návštěvníky zde byla vybudována naučná stezka ochrany přírody Žákova hora.