Masopust v Rozsochách končí pochováním muzikanta
Rozsochy jsou jednou z mála vesnic, kde se tradice masopustních ostatků stále striktně dodržuje. A patří k ní i opravdová lidová veselice konaná v den, kdy by si taneční zábavu naplánoval pouze málokdo.
Úterý rozhodně není dnem, který by jiný organizátor zábav zvolil pro hudbu, zpěv a tanec. Rozsožští jsou ale jiného názoru. Tradice je tradice a musí se dodržovat. „Masopustní dozvuky musí být v úterý, protože následující den je popeleční středa, kdy začíná půst. Tancovat by se mělo pouze do půlnoci. Popeleční středa znamená konec zábav až do Velikonoc. Tuhle tradici už udržujeme, co já pamatuji,“ říká zdejší rodák a rozsožský patriot Jan Bureš.
Masopustní dozvuky bývají spojeny s maškarním plesem. Ten, kdo přijde v masce, má zaručený bezplatný vstup. Dveře do sálu jsou maskám otevřeny přesně v půl osmé večer, ale během nastávající noci se stále trousí další a další. Od vyhlášení nejlepší masky už ale organizátoři upustili. V době půjčoven by to podle nich bylo nefér k těm, kteří na své přeměně pracují sami. Proto jsou kladně hodnoceni úplně všichni, kdo se v maskách dostaví.
Hudba, tanec, smích a zábava je tu v plném proudu až do hodiny dvanácté. O půlnoci přijde na řadu hlavní bod programu. Místo tradiční basy, která je pohřbívána v jiných obcích, se v Rozsochách už od nepaměti pochovává muzikant nebo také Masopust. „Zatáhne se opona a okolo rakve s Masopustem zapálíme svíčky. Vedle rakve stojí stráž a pláče vdova. Pak přijde kapela a zpěváci, kteří čtou ortel. Všechno, co tu kdo za rok napáchal, se svede na Masopusta a pak ho všichni vyprovodíme kolem sálu,“ přibližuje nejočekávanější maškarního plesu Jan Bureš.
Dříve se s tancem končilo opravdu před půlnocí, dnes ale čeká rozdováděné masky po zdárném pochování muzikanta ještě pár dalších tanečních skladeb. Na lákavé masopustní dozvuky se do Rozsoch naučili chodit i lidé odjinud. Zdejší tradice je natolik zajímavá a přitažlivá, že rádi obětují pár hodin spánku a neváhají jet několik kilometrů, aby se jí mohli osobně zúčastnit.
Rána bývají pro mnohé krušná, ale všichni shodně tvrdí, že to stálo za to. A také už se všichni začínají těšit na příští rok. Vždyť tradice se přece musí dodržovat.
Sdílet článek: 
