Zdá se vám tento způsob léta poněkud nešťastným?

Slavná věta z Vančurova Rozmarného léta se tento rok ozývá čím dál častěji. Letošní prázdninové počasí se kdekomu zdá přinejmenším nevlídné.

Škarohlídi jsou vývojem oblačnosti, dešťových přeháněk a bouřkových mraků silně rozladěni, optimisté stále ještě věří v lepší zítřky. Ale kronikáři – ti ví své. Vědí taky hlavně to, že nic se nejí tak horké, jak se to uvaří. A že všechno už tu kdysi bylo.

Pojďme si trochu zalistovat zažloutlými stránkami starých kronik a podívat se, zda je opravdu letošní způsob léta poněkud nešťastným, nebo jestli si vlastně vůbec nemáme nač stěžovat. Ono nakonec všechno zlé je vždycky k něčemu dobré a přemíra slunečního svitu je také někdy na závadu.

Školní kronika Mirošova, rok 1896:

Celý rok 1896 byl deštivý. Obilí ponejvíce vzrůstlo – zejména v jižní a střední Moravě – dostalo se vlhké do stodol.

Školní kronika Rokytna, rok 1920:

Rok 1920 přinesl přímo výstřední povětrnost. Neobyčejně časné jaro způsobilo, že všechna úroda předčasně dozrávala a myslelo se, že žně ukončí se již v první polovině srpna, tj. v tu dobu u nás nezvyklou. Zatím počasí se tak zhoršilo, že se sklizeň oddálila až do září a téměř čtyři neděle trvající deště způsobily u nás mnoho škod.

Školní kronika Mirošova, rok 1921:

Co třeba předem poznamenati, je obrovské sucho, jakého tu není pamětníka. Již v únoru sníh stál, březen byl rovněž suchý a hodně mrazivý. Od dubna zavládlo sucho a s ním začíná vedro. Pole zjara zadělána byla velmi pěkně, za stálé pohody. Obilí ale pro sucho nevyklíčilo, až teprve ku konci dubna, kdy dostavily se menší deštíky. Poslední taková přeháňka přinesla do obce zdejší déšť 30. dubna. Pak se zas vyjasnilo a zavládla trvalá vedra a sucho bez kapky vody. Koncem května svlažen byl dvakrát několika kapkami prach a pak zase sucho nanovo. Červen, hlavně jeho druhá polovina, připojila k suchu ještě mrazy. Nejsilnější mráz, jež zde hrozné škody na bramborách nadělal, byl v noci z 19. na 20. června. Všechny brambory pomrzly, aby více se již nevzpamatovaly. Pomrzla také již odkvetlá žita a kvetoucí právě pšenice. Ostatní dokonalo slunce, jež za dne vyprahlou půdu nesnesitelně rozžhavovalo. Teprve dne 5. července, ve svátek Cyrila a Metoděje, sneslo se zde několik rychle za sebou jdoucích prudkých deštíků, jež žíznivou zemi as na 6cm provlhčily. Druhého dne však již slunce znova zasvitlo a vypalovalo zemi až do konce prázdnin. Více ani jednou nesprchlo, bouřek nebylo. Úroda vypadala dle právě napsaného. Ozimy byly řídké, ač pokud nezmrzly, hodně sypaly. Zato jařiny byly velmi špatné, mnohé ovsy ani nevymetaly. Sena málo a otavu kromě kouštíčků na bahnech vůbec nikdo nesekl. Koncem srpna neměly louky zelené travičky.

Školní kronika Mirošova, rok 1922:

23. června odpoledne snesla se nad vesnicí a okolím prudká bouře, jež napojila žíznivou zemi. Od té doby staly se pršky častějšími. Červenec co do počtu dešťů byl již normálním měsícem, srpen a zvláště září mokré. Žně započaly po 25. červenci. Protáhly se velmi dlouho, přes den pršelo.

Školní kronika Rokytna, rok 1923:

Dne 19. července, o ½ 10 hodině večerní, snesla se nad okolní krajinou bouře s krupobitím, která téměř celou úrodu zničila. Není pamětníků tolika ledu, který kusy až 23dkg těžkými sbil všechno obilí, brambory, řepy, len do země.

Školní kronika Rokytna, rok 1924:

Od 15. srpna do 8. září přišla doba dešťů a chladného počasí. Takže se mnozí obávali, že se obilí zachumelí. V dolních obcích způsobily deště mnoho škod, hlavně na ovsích, které zčernaly.

A tak bychom mohli pokračovat dál a dál. Takže pokud vás deptá letošní prázdninové počasí, nezoufejte. Vždyť nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř.

Sdílet článek: