Jan Václav Homoláč - člen slavné huťařské dynastie
O tom, že lidé u nás měli vždycky „zlaté české ručičky“, se už napsalo hodně. Ale nebyly to jen ruce, které vydobyly svým majitelům nehynoucí slávu. Mnozí uměli také přemýšlet, organizovat a podnikat.
Rod Homoláčů patřil k nejvýznamnějším železářským technikům a podnikatelům. Jeho zakladatelem byl Jan Karel, rodák z Nového Města na Moravě, pokračovateli pak jeho synové Karel Josef a Jan Václav, vnuci Jan Vincenc a Emanuel Rochus a pravnuk Vilém Rudolf Ignác.
Datum narození zakladatele této slavné dynastie není známé, historikové předpokládají rok 1708. Byl synem chudého novoměstského poddaného. O jeho dalším životě toho už víme o něco více. Například to, že se stal rychtářským písařem a z této funkce se roku 1730 vypracoval na správce železné hutě. Pod jeho vedení spadaly vysoké pece v Milovech a v Kadově a taky hamry v Kadově, Milovech, Křižánkách a Vříšti.
Karel Homoláč byl ceněn jako vynikající odborník a za jeho správcování se dokonce pozvedl výnos hutí z původních patnácti set na šest tisíc zlatých ročně. Novoměstské železo se vyznačovalo dokonalou kvalitou, často se o něm hovořilo jako o nejlepším na celé Moravě. Jednou z významných soukromých aktivit Karla Homoláče bylo vystavění vysoké pece u hráze Milovského rybníka. Tu také šest následujících let provozoval.
Synové kráčeli ve šlépějích svého otce. Karel Josef spravoval vrchnostenské železárny ve Vojnově Městci, později se stal také nájemcem železáren ve Štěpánově.
Mladší syn – Jan Václav Homoláč – začínal jako správce železáren na Vříšti. Jeho tužby ale směřují mnohem výše, má větší ambice než zůstat obyčejným správcem malého podniku. V roce 1782 ho nacházíme na severní Moravě coby nájemce železárny ve Františkově. A sever Moravy se pomalu stává jeho novým domovem.
19. listopadu 1782 projevil dle dochovaných záznamů Jan Václav Homoláč, rodák z Nového Města na Moravě, zájem o arcibiskupské železárny ve Frýdlantu nad Ostravicí. Ve své době to byl jeden z nejvýznamnějších podniků tohoto druhu. Pachtovní smlouva byla bez otálení uzavřena a tak spadly novoměstskému rodákovi do klína frýdlantské železárny se vším vybavením, rudné doly, palivové dříví a dřevěné uhlí a také pracovní síla poddaných z několika hamerních vesnic hukvaldského panství.
Rok 1795 zastihuje Jana Václava Homoláče v pilné práci. Podařilo se mu rozšířit svůj podnik o vysokopecní závod se slévárnou a hamrem v Horní Čeladné.
Pod jeho vedením se frýdlantské železárny stávají podnikem nadregionálního významu. Jejich hlavním artiklem je produkce umělecké litiny a kamen. Čistý roční zisk rodiny Homoláčů po odečtení pachtovného byl okolo pětadvaceti tisíc zlatých.
Homoláč do svých závodů také povolával zahraniční odborníky. Jeho velkou oporou se stal například hutník ze Skotska John Baildon, který se postupně stal technickým ředitelem frýdlantských železáren a posléze i Homoláčovým společníkem.
Aktivity Jana Václava Homoláče se ale nesoustředily pouze na Frýdlant nad Ostravicí a přilehlé lokality. V rovce 1804 kupuje od vrchnosti hamr v Podolí, 1805 železárny v Třebíčku na panství Nové Hrady a konečně v roce 1809 získává pacht na železárny ve Štěpánově nad Svratkou. Vše předává svému synovi Janu Vincenci Homoláčovi, který pak pokračuje v jeho započatém díle. Jan Václav Homoláč umírá v roce 1812.
Návštěvníky Frýdlantu nad Ostravicí jistě zaujme netradiční litinový náhrobek, který je umístěný na vnější zdi presbyteria kostela sv. Bartoloměje. Pochází z dvacátých let devatenáctého století a je pozůstatkem po hrobu rodiny Homoláčů na místním hřbitově. Vyroben byl ve frýdlantských železárnách a nápis na něm připomíná některé členy rodu: Vincenc 1790 - Polixina 1794 - Jan Vincenc 1817- Johana 1808 - Homolacs. Náhrobek lemuje kovaná mříž zdobená motivy lilie. Dnes už asi jen málokdo z frýdlantských ví, že zakladatel slavného podnikatelského rodu Homoláčů pocházel z Vysočiny, z Nového Města na Moravě.
Sdílet článek: 
