Prusko-rakouská válka v roce 1866 v Novém Městě na Moravě (11)
U audience
O Všech svatých a na Dušičky toho roku navštívil císař František Josef česká bojiště. Byl to prý úchvatně dojemný pohled na ty nesčetné, do jednoho osvětlené hroby. Na zpáteční cestě zastavil se v Jihlavě, kam byly pozvány k audienci všechny úřady a starostové z bývalého kraje Jihlavského. Když byly odbitý „špice a hlavy“ c. k. úřadů, došlo na starosty.
Když přišel na řadu můj otec, oslovil jej císař: „Bylo mi sděleno, že jste se za války uplatnil vynikajícím způsobem!“ Otec, jak měl ve zvyku, rázně odpověděl: „Konal jsem svoji povinnost, Veličenstvo.“ Bylo prý na císaři pozorovati jakési rozladění. Snad si vzpomněl, jak on si konal svoji povinnost. Kdežto starý pruský Vilém u Hradce byl mezi svými vojsky takřka v dosahu rakouské střelby, honil mladý, když jeho vojáci zaň umírali, v Tyrolsku kamzíky.
Po audienci vyhledal pan krajský otce a blahosklonně mu sdělil, že Novému Městu dostalo se zvláštního vyznamenání. Pan c. k. komisař Bruckl že dostane zlatý záslužný kříž, on pak stříbrný. Otec mu dopálen řekl: „Víte co pane krajský? Když pan komisař, který zbaběle utekl a ani Prusa neuviděl a za něhož jsem já musel všechno oddřít, dostal zlatý kříž, dejte mu ten stříbrný taky.“
Bylo z toho pohoršení veliké, ba i urážku veličenstva chtěli z toho udělat, ale otec nepovolil a kříž nevzal. Nechtěl se c. k. pánů nikdy moc bát a říkával později, že s nimi nebývalo lepšího pojednání, než ten rok po válce; než jim otrnulo, byli prý krotci.
Tím končím svoje vzpomínky, ale nemohu ještě nevzpomenout svých bývalých kamarádů z naší dolnorynkovské bandy. Eman Dvořák z č. 30 zemřel mlád, asi dvacetiletý, rovněž mlád zemřel Karel Sadílek z č. 18. Josef Böhm dokončil svůj život jako c. k. setník v Kotoru v Dalmácii, jeho bratr Frantík snad někde v Brasilii. Filda Nosákovský, jak jsem již psal, v Rusku, Karel Gregor zemřel loni, a tak zbýváme snad již jen dva. Já a Josef Německý (Varhaník). Také na nás brzo dojde, viď Pepíku.
Tak končí vyprávění Josefa Jelínka, rodáka novoměstského, který si na vlastní kůži prožil válečný rok 1866. Jako chlapec ani ne devítiletý si zapamatoval hodně. A jen díky němu jsme se mohli i my dozvědět, jak to tenkrát vlastně bylo…
Sdílet článek: 
