Kaplička v Křídlech včera, dnes a snad i zítra

Mezi nejmenší, nejčastější, ale také nejzachovalejší a nejkrásnější sakrální stavby na Horácku patří kapličky. V menších obcích se mnohé z nich staly místní dominantou a symbolem dlouhověkosti, neboť přetrvaly časy dobré i zlé a to v převážné většině v téměř nezměněné podobě.

Každá z těchto staveb je úplně jiná a přece si je nikdy nespleteme. To platí i pro křídelskou kapličku, kterou zcela jistě každý pozná na první pohled, nelze ji jen tak minout. Dole na kamenném základě, nahoře dřevěná stavbička s nepostradatelným zvonkem si nad obloukem nese letopočet 1843. I když se nám nyní může tento rok zdát již poměrně úctyhodný, velký znalec Horácka Karel Kalláb na to měl v roce 1916 samozřejmě jiný názor, když v časopise Selský archiv v pojednání o vesnických stavbách napsal: „Stářím nemůže se zvonička honositi. Podle zmíněného letopočtu a podle svědectví nejstarších lidí (Václav Pohanka č. 24) byla postavena teprve roku 1843. Předtím visíval prý zvonek prostě na stromě.“ Tehdy byla ovšem křídelská kaplička opravdu úplná mladice.

Zvoničky a kapličky nebyly vždy dokonalé, ale byly součástí každodenního života v obci. Přestože jen u málokteré z nich známe autora díla, každá je jedinečná a její stavitel jí dokázal vdechnout určitou originalitu. A také tak trochu i kousek sama sebe. I proto se jednotlivé kapličky od sebe tak liší, jedna působí stroze a přísně, jiná tak trochu bohémsky a rozevlátě. Josef Brož ve své knížce Zvoničky na českomoravském Horácku (1908?) řadí kapličku v Křídlech do skupiny podobných staveb „jež snad působením jednoho a téhož mistra v letech kol čtyřicátých vznikly a jemným vkusem v úměrnosti rozměrů se vyznamenávají. Stavba spodní jest zděná se značně povznesenou střechou; na jejím nižším, jehlancovitém zakončení vystupuje věžička na čtyřech sloupcích oblouky ve spolek spojených spočívající a zakončená opětovně přiměřenou bání nad jehlánkem s makovicí a křížkem. Celek má zjev velmi úhledné kapličky zdobící náves.“

Většina z těchto sakrálních staveb má také svůj vlastní příběh. Stejně tak i kaplička v Křídlech, jak v Selském archivu neopomněl zmínit Karel Kalláb: „Bylo to 16. května 1889. Tehdy přihnala se prudká bouře s krupobitím a průtrží mračen, jež způsobila ohromné škody na poli i ve vesnici. V několika minutách hrnul se návsí kalný proud vody, prý tak vysoko, že z těžkého fasuňkového vozu vyčnívala jen čtvrtka nad vodu. Oráče, vracející se spěšně s pole, brala prý voda i s vozy. Mnohým odnesla voda ploty, chlévy, jednomu sousedovi krávu, ba dokonce i celou stodůlku odplavila. Ani zvonička nezůstala beze škody. Prudký proud, vlekoucí s sebou těžké kusy dříví a různé trosky, velmi vážně podemlel zdivo a odplavil několik kvádrů podezdívky. Poněvadž i střecha do té doby valně zvetšela, bylo nutno zvoničku opraviti, což se stalo roku 1895. Při té příležitosti byl prý uložen do plechové makovice pamětní spis o zkázonosné bouři (tvrdí Jan Čech č. 15). Od té doby stojí zvonička v dnešní podobě a vyzvání osadníkům třikrát denně klekání a smrtelnou hodinku, bez rozdílu náboženského vyznání, katolíkům i evangelíkům.“

Rekonstrukcí se ale kaplička v Křídlech už dočkala vícera. „Opravy kapličky drobnějšího rázu si provádějí prakticky každoročně zjara sami farníci. Například opravy a nátěr venkovních a vnitřních zdí. Větší opravy zednické provedla firma Juračka zdarma asi před osmi lety. Před dvanácti lety došlo k výměně shnilé krytiny za novou (dřevěné šindele), také víceméně svépomocí za spolupráce spoluobčanů. Už více než deset let je také nahrazeno zvonění ruční za elektrické. Před třiceti lety došlo k nárazu osobního auta do zdi a jejímu poškození. Zeď byla poté provizorně opravena,“ vypočítává více či méně pravidelné stavební zásahy starosta Křídel Zdeněk Tatíček.

Kamenem úrazu je ale v současné době skutečnost, která bývala dříve spíše předností. Kaplička totiž stojí na návsi ve středu obce a zároveň ve velmi těsné blízkosti hlavní silnice. To jí již několikrát málem stálo existenci. „Úsilí o řešení nevhodného umístění z pohledu dnešní doby je již poměrně letité. Již na počátku devadesátých let minulého století se objevily snahy a úvahy o nějaká vhodná řešení. V bezprostřední blízkosti frekventované silnice (a z toho i plynoucí škody při zatékání povrchové srážkové vody, odstřikující směsi sněhu a soli atd.) tato státem vyhlášená kulturní památka velmi trpěla a dosud také trpí, přestože se snažíme tyto negativní vlivy alespoň mírnit,“ vysvětluje starosta.

Obec se obrátila na kompetentní úřady a společně se snažili najít řešení tohoto opakovaného problému. A podařilo se. Bylo rozhodnuto o tom, že se kaplička bude stěhovat a to o několik metrů dále, do středu sousedícího parčíku. „Jako první byl zpracován návrh přemístění po kolejnici. Ale v současné době se zjišťuje a statik zpracovává zadání možnosti přesunu silným jeřábem. Obě tyto varianty jsou podmíněny splněním podmínek památkářů a jsou bohužel pro obec finančně hodně náročné,“ říká Zdeněk Tatíček a dodává: „Obec nemá dostatek svých volných financí, a proto se zkoumá možnost zajištění i jiných zdrojů včetně grantů. Prozatím jsou pro nás důležitější jiné priority, které je třeba řešit přednostně. Je to například oprava a zateplení školy a zajištění přístupových komunikací k ní. Pokud by se nám ale podařilo zajistit další finanční prostředky pro stěhování kapličky, určitě se okamžitě do této akce pustíme. Vždyť projekty už máme zpracované dávno a kaplička je pro nás nejen historií, ale i současností a budoucností.“  

Sdílet článek: