Od Zlaté lyže k biatlonu

Nové Město na Moravě je už tradičně spjato se závody na lyžích. Historie běžeckého lyžování v tomto regionu spadá až do roku 1934, kdy byl na Harusově kopci odstartován první ročník dnes už světoznámého závodu – Zlaté lyže.

Tehdy byl nazván závod o „Zlatou lyži Českomoravské vysočiny“. Pro několik dalších ročníků se jak startem, tak i cílem stalo Vratislavovo náměstí. Cena pro vítěze byla putovní – několikacentimetrová zlatá lyže na mramorové hlazené podložce. Start a cíl se během let postupně měnil. Harusův kopec, sokolovna, náměstí a v roce 1951 dokonce i Medlov, kde byly pro nedostatek sněhu připraveny náhradní tratě.

Závodníci absolvovali nejrůznější okruhy. Tak například v roce 1947 byla trať připravena ve směru: Vratislavovo náměstí, Rokytno, Studnice, Pohledecké skály, Koníkov, Vříšť, Německé (dnes Sněžné), Krátká, Kadov, Kadůvek, Medlov, Rokytno – Kříb a zpět na náměstí. Tehdy se také jezdíval závod sdruženářů – kromě běhu na lyžích bylo nutné ještě pokořit skokanský můstek.

Diváci se prostě jen tak postavili kolem trati a závodníci se řídili heslem „pomoz si, jak můžeš“. „Brzy jsem zjistil, že významným činitelem v závodě je mazání lyží, já jsem však znal jen svíčku, parafín a svedrupit. Ani starší bratr Cyril nic jiného neznal, teprve když byl na vojně, dostal se do lyžařského kurzu, kde získal nějaké poznatky o mazání lyží,“ vzpomíná v almanachu vydaném k padesátému výročí Zlaté lyže její několikanásobný vítěz Bohuslav Musil.

Od té doby nejenže proteklo hodně vody v novoměstské říčce Bobrůvce, ale také zázemí pro závodníky i diváky doznalo obrovských změn. Skončily starty na náměstí, závody se postupně přestěhovaly do nového lyžařského areálu, jenž byl vystavěn v lese Ochoza. Konkrétně k hotelu SKI, který byl dokončen v roce 1972. Právě zde byly také vybudovány standardní tratě a lyžařský stadion s dokonalým zázemím pro závodníky i diváky.

Zlatou lyží všechno začalo, pokračování lyžařského sportu v Novém Městě na Moravě je ale mnohem bohatší. Zahájení nové éry novoměstského lyžování můžeme včlenit do doby před devíti lety. Tehdy vstoupil nynější předseda organizačního výboru MS v biatlonu Jiří Hamza na novoměstskou lyžařskou scénu.  „Když jsem přišel do Zlaté lyže v roce 2002 dělat marketing, tak už od prvního dne jsem nosil v hlavě myšlenku, že bychom to zkusili s biatlonem. Nakonec se nás tu pár bláznů dalo do kupy a teď je už před námi mistrovství světa,“ vzpomíná na začátky biatlonového sportu v Novém Městě na Moravě Jiří Hamza.

První větší změny čekaly lyžařský areál v letech 2004 a 2005. „Už tehdy se rodil koncept areálu pro mistrovství světa, i když na původním konceptu se už poměrně dost změnilo. Samozřejmě, že následovala spousta bezesných nocí a to všech lidí, kteří se na tom podílejí. Není to žádná legrace, kolikrát i mezi sebou jsme nervózní,“ netají se občasnými komplikacemi předseda organizačního výboru MS v biatlonu.

První biatlonový závod, tedy kombinace běžeckého lyžování a střelby, se v Novém Městě na Moravě jel v únoru roku 2007. A hned v roce 2008 bylo na kongresu Mezinárodní biatlonové unie „přiklepnuto“ Novému Městu na Moravě pořádání světového šampionátu. Sen se pomalu změnil ve skutečnost. A spolu s ním se mění a stále vyvíjí i novoměstský lyžařský areál.

Někdejší závodníci by zřejmě jen zírali s pusami otevřenými dokořán, o takovém přepychu, který je dnes soutěžícím nabízen, se jim nikdy ani nesnilo. Dejme proto ještě alespoň chvíli slovo Bohuslavu Musilovi, jehož vzpomínky dýchají především ohromným nadšením a odhodláním. Ale také zklamáním: „Přišel rok 1934, kdy rodák z Vysočiny Josef Jílek, tehdy už Pražák, založil novoměstský sdružený závod „Zlatou lyži Českomoravské vysočiny“, která se skládala z běhu na lyžích na 18km a skoku na lyžích. Byl to náš závod, vyhrál jsem jej vždy s velikým náskokem v běhu v roce 1934, 1935. Pak dva roky vojna a znova výhra v roce 1938. Zlatou lyži jsem tehdy vyhrál celkem třikrát, ale spokojen jsem nebyl. Mým cílem bylo vyrovnat se ve skocích závodníkům z Krkonoš, a to se mně nezdařilo. Udělal jsem všechno, co bylo v mých silách, spolu s bratrem Cyrilem jsme si postavili dokonce svůj můstek na vlastním pozemku kousek od domova. Přišly dva roky smůly v závodě o „Zlatou lyži“, okupace, protektorát, odboj, oženil jsem se a přesídlil na Rakovnicko a to byl konec mé závodní činnosti. Zlatá lyže je pro mě jakousi prohrou nebo spíše nesplněným přáním, cílů – vyrovnat se ve skocích Krkonošákům. Přesto na svoji sportovní činnost vzpomínám rád.“

Sdílet článek: