Vzpomínky Jaroslava Zajíčka, nedostižného běžce na lyžích (1)
Horácké muzeum v Novém Městě na Moravě je jedinečnou studnicí vzpomínek a inspirace. V jeho archivech jsou uschované drahokamy v podobě deníků, kronik a dalších písemných materiálů. Pojďme spolu alespoň trošku nahlédnout do tajemných hlubin Horáckého muzea a vrátit se v čase o pár let zpět. Do doby, kdy lyžování bylo sportem, vášní a láskou na celý život.
Vzpomínky velkého lyžařského nadšence Jaroslava Zajíčka z Radňovic nás dnes naplňují úžasem, co všechno dokázal. A také hrdostí, že se tento několikanásobný mistr republiky ve štafetě na 4x10km narodil právě zde a byl jeden z průkopníků místního lyžařského sportu.
Jak jsem se stal závodníkem - dětství
Klouzání na sněhu jsme se učili od starších spolužáků a kamarádů. Zpočátku k tomu sloužily tak zvané dřeváky. Byla to v té době na vesnici všední obuv. Na jízdu po sněhu musely být sedrané, bez podpatku. Samozřejmě do terénu to nebylo. To jen tak s hráze rybníka dolů. Kdo měl doma starý sud, byl ve výhodě. Dýhy byly prohnuté, sekerou se jedna strana upravila do špice, doprostřed se přibil řemínek ze starých bot nebo z opratě tak, aby se tam vsunula špice boty. Říkalo se tomu „dušky“. U nás byl kolář, který dokázal vyrobit skutečné lyže. Těm jsme také říkali „dušky“, nebo také „skije“. V radňovské škole bylo pět párů lyží na půjčování pro méně majetné, hlavně pro „jiříkováky“. Lyže pro radňovskou školu koupil pan Kunstmüller, bratr radňovského „rychtníka“. Jmenovaný byl i spolubudovatel chaty na „Harusáku“ (1920-22). Jeho synovec Josef (1905) byl první závodník z Radňovic.
Jako děti jsme si často hráli na honičku na lyžích. Tehdy se ještě nikde neposypávalo, ani silnice, takže se všude dalo jezdit na lyžích. Honička na lyžích byla fyzicky náročná a tak to byl pro nás jakýsi trénink. Ze starších závodníků z Radňovic jsou nejznámější - František Zajíček (1912), chodil do reálky, a také Bohumil Kosour (1913). Pak následovali další.
Já jsem poprvé závodil na párkových závodech v roce 1929 v Novém Městě na Moravě na Oboře. Bylo nás tam z Radňovic celá řada, snad v každé kategorii několik. Přihlášky vyřídil pan řídící učitel Wurzel. Když šla maminka do kostela, jel jsem podle ní po silnici. Na „Kudle“ (nejvyšší místo radňovské silnice nad nemocnicí) mně upadl u hůlky bodák i s kolečkem. Na Žďárské ulici pak u hůlky druhé. Zůstali mně v rukách dva lískové klacky. Na oběd jsem byl u Budínů, tehdejší městský četník – „policajt“. Jeho syn Mirek (1921) byl můj kamarád od mládí. Narodil se v Radňovicích. Odpoledne na Oboře fučelo, div mně vítr neodnes. Nebyl jsem žádný obr, spíš taková „podvýživa“, vždyť mně nebylo ani devět let. Obsadil jsem 12. místo. A přišla první odměna - malá brožurka s návodem na různé tělesné cviky. Druhý rok jsem byl už čtvrtý - odměna malý kapesní nožík. Další rok jsem jel ještě na dva kilometry a obsadil jsem místo druhé. Zvítězil můj spolužák Jaroslav Slonek, syn výrobce lyží. První cenu - nové lyže od firmy Mokrý nechtěl. Asi proto, že byly od konkurence. Tak jsem je dostal já. Byly daleko lepší než ty moje – křivé a nejely rovně.
Následující rok jsme všichni „radňováci“ mazali společně v dílně bratra Františka Zajíčka. Půjčil nám své vosky na namazání. Namazané lyže jsme nesli v rukách a pěšky šli do města na start, který byl pod „Kozovou borovinkou“. Přihlášen jsem byl na 2 km. Jelo nás kluků 52. Byli favoriti z Nového Města na Moravě, také byli o rok starší: Karel Beranovský (1919) a Slávek Buchtela (1919). Vyhrál jsem to já s náskokem jedné a půl minuty. Ani jeden z nich později už nezávodili. Trofej byly zase lyže, ale tentokrát „běžky“, dle osobního výběru od firmy Slonek. Moje radost byla tak velká, že jsem je ještě s nepřidělaným vázáním nedal na půdu. Měl jsem je za skříní v „seknici“. I v létě jsem je občas pohladil. Na zimu jsem si nechal zhotovit u známého zámečníka špičkové vázání BERGENTAL. Bylo levnější, jak originál vázání z Norska. Boty už museli pořídit rodiče. Ve městě bylo více obuvníků, kteří zhotovovali boty na míru. Mně je dělal pan Procházka, bydlel pod Starou radnicí. Na dětské závody jsem měl slušný každodenní trénink. V létě pěšky 3 km do Nového Města do školy a 3 km zpět, v zimě na lyžích.
Sdílet článek: 
