Horolezectví ve Žďárských vrších
Průvodce
Bílá skála
1.2.2008 Jaroslav Juda, předseda VK Vysočina
se nachází mezi Devíti skalami a Křižánkami na modré turistické značce. Lezení je zde povoleno v časovém omezení od 1.7. do 31.12. Výstupy severní stěnou jsou zakázány. Výška stěny až 27 metrů z jihozápadní strany. Silně převislá jihovýchodní stěna má 15 metrů.Vedou zde i cesty klasifikace VIII. Bílá skála patří ke skalám s velice krásnými výstupy, ovšem může jimi i zaskočit hlavně lezce začátečníky.
Cesty
Alpská balada
K mojí velice oblíbené cestě patří Alpská balada, kterou v jihovýchodní převislé stěně v roce 1977 technicky vylezli Franta Trefulka a Jarda Brych. K čistému přelezu došlo podle průvodce v 1990 Novoměstskými práskači. O její klasifikaci za VII se vedou spory, zda číslo sedí, nebo je cesta lehčí. Osobně si myslím, že pro toho, kdo umí založit žábu, je cesta lehčí.
Úhel pohledu.
Cesta nepatří k nejdelším, ale její převislost za ruce potahá. Vzpomínám si, když jsem se začal s pohybem po skalách směrem vzhůru, chodil jsem pod Baladou jako na cestu pro největší esa z lezeckých časáků.
Nikdy jsem tuto cestu nelezl s expreskami, takže ani netuším, jak se cvakají nýty. Cestu jsem lezl poprvé na ostrém konci lana s přesvědčením, že to odjistím pouze frendy. Vybavuje se mi sevřený žaludek, když jsem se pod skálou navazoval na lano a nazouval lezečky. Vyčnívající kamen pod nástupem jsem nezapomněl přikrýt batohem co kdyby, pohledem jsem si stále ladil přesně seřazené frendy na pravém poutku sedáku.
Povzbuzení od jističe a nástup do stěny. Bylo to něco jiného, prostě to všechno vymyslet, kdy a kde založit, aby to neubíralo sílu a taky nepřekáželo v lezení a ke všemu ještě potlačovat strach, zda nějaký frend nevypadne nešetrným pohybem lana, až budu kdesi nad ním Že frendy drží, jsem se ujistil pádem z pod závěrečného převisu, kde jsem uzrál.
Cestu v tahu jsem přelezl až na druhý pokus. Nahoře jsem křičel sprostá slova... Cesta kdysi končila na vyvýšené terase, kde byl starý silně zrezavělý řetěz a slaňování z něj byl menší adrenalinový zážitek. Dnes je nad cestou nový slaňovací borhák s majlonkou.
Cesta opravdového horolezce - Meresjev
Další velice oblíbená cesta je pro mě Meresjev od P. Fialy a J Maštery s klasifikaci za VI, vylezená roku 1985. Tato cesta patří k těm nižším po levé straně v jihozápadní stěně Bílé skály.
Název této cesty silně vypovídá o pohybech lezce v této cestě. K prvnímu boráku se dá hovořit ještě o lezení. Vše začíná po cvaknutí expresky. Zoufalé plácnutí rukou nad převis a rychlé hledání něčeho, co připomíná chyt, za který se dá dostat nad převis. Jakmile se podaří chyt najít a za jeho pomoci dostat tělo nad převis, okamžitě ztrácíte kontakt se svýma nohama. V tuto chvíli se musíte sunout vpravo, sice v relativně pěkných chytech, ale nohama pod sebou mrskáte a hledáte ve stěně pod sebou nějaký výstupek o který by se noha zapřela. A právě to je ta chvíle, kdy připomínáte Meresjeva. Pak na vás vpravo čeká velký chyt, do kterého se musíte natáhnout a za jeho pomoci se vám podaří dostat nohy nad převislé břicho. Věřte mi, že i tato pasáž cesty se dá přelézt elegantně. Další část cesty už je jen pěkné lezení, přes druhý borák na předskalí, kde za odměnu čeká slaňák s majlonkou ( pokud ji někdo neukradl ).
Rejžák ( Chrastivá cesta )
Tato cesta patří k nejhezčím a nejdelším výstupům z jihozápadní strany Bílé skály. Cestu vylezl F. Roučka, J. Budílek, J. Krakovič v roce 1984 a její klasifikace je uváděna za V.
Když jsme při našich lezeckých začátcích začali Bílou skálu objevovat, vzbuzovaly výstupy přes rezavé jištění hrůzu. Špatným úsudkem jsme došli k závěru, že rezavé kroužky musí vydržet víc než obrezlé planžety nýtů, a pustily jsme se do výstupu právě touto cestou, přes tři kroužky navrchol. Kroužky nám byly prostě sympatičtější, normálně jsme do nich i padali. O tom, že zrezlé nýty vydrží víc než zmiňované kruhy, jsem se přesvědčil při přejišťování Bílé skály, kdy jsem staré jištění vytloukal. Nové borháky jsou téměř na stejných místech jako původní kruhy - pod převisem, proto je lepší si jištění prodlužovat smyčkou, aby lano netáhlo.
Cesta začíná vpravo od výrazného koutu cesty Jeskyňka stěnkou pod převis, kde je osazen první borhák, dále přes převis okolo druhého borháku pod převis ke třetímu. Zde obtížně přes převis a buď přímo koutem na vrchol a nebo k borháku z cesty Jeskyňka.
Cesta se dá dojistit různými vkliňovadly, hejblaty a rozpůrkami, nebo textiliemi.
Tyto stránky hostují na serveru www.zdarskevrchy.cz a jsou tímto serverem sponzorovány