Horolezectví ve Žďárských vrších
Průvodce
Skalky pod Devíti skalami
19.6.2008 Jaroslav Juda, předseda VK Vysočina
Sluníčko pěkně svítí, vzduch se jen vlní, je hic... Jen ať je, těšili jsme se na to celou zimu. To je přesně to počasí, které nás nutí začít uvažovat, kam se uklidit do stínu. Někdo zamíří na pro něj známé a stále zajímavé skály a někdo se rozhodne pro objevitelskou výpravu do míst, kde ještě nebyl. Jenom zapřísáhlé dráteníky a paličáky ani hic nedonutí zajet někam jinam.
Pro toho, kdo se rozhodne pro objevitelskou výpravu, budou určitě zajímavým typem skalky pod Devíti skalami. Každý, kdo šel z Devíti skal směrem na Křižánky po turistické značce, si musel všimnout po levé straně samostatných skalních útvarů, budící dojem na sobě volně ložených, naskládaných či pohozených kamenů - ještě k tomu zelených a zarostlých. Pro lezce kráčejícího po cestě vlastně nezajímavé skalky jak vzhledem tak i výškou.
Pokud ovšem leckterý lezec nějakým vnuknutím sejde z cesty a obejde skalky z druhé strany, může být z některých stěnek a cest vedoucích v nich mile překvapen. Nutno však zdůraznit, že výška stěn se pohybuje okolo deseti metrů. Kdo si však představuje dokonalé sportovní cesty v krásné, čisté a nasvícené skále, tak dál už číst nemusí, protože by byl zklamán.
Prvním příjemným překvapením je stěna Cikánského hrádku, kde se nachází plotýnka s drobnými chyty a díky tomuto vrstvení v ní vedou velice pěkné technické cesty. Pro mě nejhezčí cesta je středem zmíněné plotny. Jedná se o Cestu snů od Franty Roučky a J. Budílka z roku 1982 a klasifikací VI -. U prvovýstupů musím projevit obdiv nad jejich odvahou, protože v cestě osadili pouze jediné jištění a to v místě dnešního středového. První a třetí nýt se v cestě objevily později.
Hned dalším lezeckým objektem je Žlutá věž. V severozápadní části tohoto útvaru vede snadno přehlédnutelná cesta Srpnové slunce. Při bližším prozkoumání a chuti vylézt si něco nového může lezec dospět k názoru, že zas tak k zahození to není. Cestu udělali prvovýstupci P. Bořil a M. Schwarz 75 roce minulého století a oklasifikovali ji za IV.
Za žlutou stěnou je schovaný skalní útvar Uhlíř, kde čeká mírně převislá stěnka s možností výběru těžších cest.
Poslední skalka, na kterou se rozhodně vyplatí provést jakýkoliv výstup je Ostrá skalka. Na Vysočině patří mezi několik málo věží na jehož vrchol se obyčejný turista nepodívá. Na tuto věž vedou cesty od jednoduchých komínů a spár s nutností vlastního jištění, většinou však vklíněnců větších velikostí, až po těžší stěnové výstupy s opravdu minimem borháků, kde je také potřeba počítat s nějakým tím svým dojištěním. Kdo zde očekává vynýtované linie, asi bude zklamán a je potřeba počítat s lezeckými problémy už na nástupu do některých cest. Pro návrat na pevnou zem je na vršku jeden slaňák, teď nevím přesně, myslím nad cestou Ponorka. Na vrcholku je ještě jedna zachovalá rarita, je tu zachovalá krabička vrcholové skříňky s popsaným sešitem. Loni jsem vzal synka a uskutečnil jsem s ním průstup jedním spárokoutokomínem a s velkým nadšením jsme na vrchol vynesli novou nepopsanou knížečku s popisem cest a půdorysnou mapkou. Velkým zklamáním však bylo, když jme ji do krabičky nemohli nacpat. Přebývali 2 cm. Předsevzal jsem si, že seženu menší sešit, ale doposud jsem to nějak nezvládl. Musím se polepšit. Některý zajímavý výstup na Ostrou se pokusím popsat někdy příště.
Tyto stránky hostují na serveru www.zdarskevrchy.cz a jsou tímto serverem sponzorovány