Prázdninové malování
Prázdniny jsou pro děti nejen obdobím odpočinku, ale také hraní. Chtějí se bavit a zábavou je pro ně především jakákoliv tvůrčí činnost. V Habří se tentokrát mohly vyřádit při „Malování triček“.
Když jde o akci pro děti, neměla by chybět ani paní učitelka. Ta tu samozřejmě byla. Ve školním roce byste ji našli v základní škole v Měříně a o prázdninách na různých kurzech po Vysočině. Jmenuje se Dana Jeřábková a rukodělná, výtvarně zaměřená práce jí přirostla k srdci natolik, že se jí zabývá nejen ve svém povolání, ale i ve volném čase.
„Kurzy dělám i ve školním roce a to proto, že chci zabavit nejen děti, ale i jejich rodiče. O prázdninách jsem se dostala do Habří, a tak to teď zkouším tady. Užívám si a učím se i to, co sama ještě neumím,“ pochvaluje si prázdninové „Malování triček“ Dana Jeřábková.
Slova chvály ale zněla i z úst jejích malých i větších žáčků. Velice je nadchlo malování „střapáčů“ – střapatých ptáků, kteří se snad nejvíce ze všeho podobali pštrosům. Jejich výroba byla velmi jednoduchá. Pomocí fólie, na kterou byly naneseny barvy na textil, se na tričko natiskla hlavička a tělíčko. Zbytek si už každý lehce domaloval. Stačila jen bujná fantazie.
Ne všichni se ale spokojili se „střapáčem“. Na dětských i dospěláckých tričkách vznikala auta, koně, květiny a objevila se tu dokonce i tříhlavá saň. „Děti jsou úžasné a mají velmi bohatou fantazii. Vždycky mám pro ně nějaké motivy a šablony připravené, ale ony si vymyslí svoje. A je to pokaždé lepší, má to vtip i nápad. Děti se nebojí improvizovat a jsou velmi upřímné,“ nedá na své svěřence dopustit paní učitelka.Výrobu dětských originálních triček si Dana Jeřábková vyzkoušela už ve školním roce. A co ji k tomu motivovalo? „Když jezdíme s dětmi na výlety, tak nechceme, aby se nám poztrácely. Tak si je vždycky nějak vyzdobíme, abychom je měli na očích. Letos jsme vymysleli „střapáčovou“ techniku. Naplácali jsme na fólii barvy a vyrobili na trička „střapáče“. Základní potisk byl u všech stejný – modro-žluto-zelený. Ale každý si je pak domaloval jinak. Kluci z nich měli zlé strašáky, holčičky zase miloučké strašidýlka. Díky tričkům jsme pak děti na dálku poznali, a když se nám přece jen nějaké dítě zaběhlo, pokaždé si ho někdo všiml a upozornil nás, kam to tričko běželo.“
Sdílet článek: 
