Opravu Zubštejna doprovází archeologický průzkum

Spolu s opravou zříceniny hradu Zubštejna jde ruku v ruce archeologický průzkum. Nejde ovšem o rozsáhlé bádání, ale pouze o získání dostupných informací v místech, kde bude docházet ke stavebním úpravám.

„Domluvili jsme se jak s archeologickým ústavem, tak s orgány památkové péče, že provedeme zdokumentování stávajícího stavu především v místech, kde dojde ke stavební sanaci. Průzkum bude opravdu velmi, velmi skromný a to jen v místech, kde se bude stavět a kde bude položen nový přechod. Chceme si pouze ujasnit stavební vývoj a historii hradu. Tento nebo příští rok provedeme ještě vybrání studny pod hradem. Geologický radar nám určil hloubku studny třicet metrů a my jsme zatím odkryli pouze deset.  Mělo by tam být minimálně patnáct metrů měkkého zásypu, v němž by mohly být uloženy nějaké předměty, podle nichž bychom určili chronologii,“ informuje PhDr. Vladimír Cisár, vedoucí Městského muzea Bystřice nad Pernštejnem.

Jaká je vlastně historie hradu Zubštejna?

„Zubštejn stejně jako většina hradů nemá oficiální datum založení. Budeme se pohybovat pouze v oblasti domněnek. Na Bystřicku je považován za jeden z nejstarších hradů, podle mého názoru jej klidně můžeme zařadit do třináctého století. Vzhledem k tomu, že je to tak dávno, tak je úplně jedno, jestli na začátek nebo na konec. Dost těžko určíme i stavebníka. Dnes je zřícenina poměrně rozsáhlá, ale nemuselo to být takové od začátku. Hrad takovéto velikosti by si mohl dovolit postavit pouze zeměpán, což by byl buď markrabě nebo biskup. Hrad této velikosti by byl nad finanční možnosti tehdejších drobných šlechticů. První listinné zmínky hovoří o jeho jméně – Lápis – což je latinsky kámen. Objevuje se nám tu také majitel Jimram de Lapide. Později nacházíme název Zubrštejn a Zubštejn. Část historické obce se domnívá, že je to tím, že se hrad dostal do rukou pánů z Pernštejna. Kteří mají ve svém znaku hlavu zubra. Podle mě to ale nemusí být tak úplně pravda.

Hrad má spoustu zajímavostí. Jednak patří mezi nejvýše položené, 680 metrů nad mořem, což je poměrně hodně. Je také velmi rozsáhlý, téměř tři sta metrů na délku a sto padesát metrů na šířku. Zajímaví jsou i jeho držitelé. Patřil mezi ně například moravský markrabě Jošt. Dostává se také do rukou nejslavnějšího z Pernštejnů Viléma II. Tam je docela zajímavá skutečnost, že když se dělilo rodové dědictví, tak si Vilém nevzal Pernštejn, ale vzal si Zubštejn. Nevíme, proč byl pro něj Zubštejn zajímavější, ale je docela možné, že Pernštejn byl v té době ještě lehce pošramocený po nějakém požáru. Nebo byla pro něj rozhodující lepší poloha Zubštejna. To jsou ovšem pouze spekulace. Vilém II. byl posledním velkým majitelem tohoto hradu. Jak Jošt, tak Vilém byli velmi zajímavé postavy a to z jednoho důvodu. Byli to lidé, kteří vládli obrovskými majetky, což by samo o sobě nebylo až tak pozoruhodné, ale oni měli i peníze na hotovosti, což už tak běžné nebylo. V této souvislosti uvažujeme i o tom, jestli byli natolik zdatní obchodníci nebo začali s dolováním stříbra v blízkém okolí. Pozůstatky po dolování lze totiž najít i v nejbližším okolí hradu.“

 Pokud Vilém II. na Zubštejně sídlil a měl peníze na hotovosti, pak by se třeba mohlo stát, že v rámci vašeho archeologického výzkumu narazíte na poklad….

„Poklad číslo jedna je samotná zřícenina. Ale jiný poklad tam určitě nenajdeme. Jenom pro ilustraci. Už někdy počátkem devadesátých let tam přišli skauti a abychom je trochu motivovali, tak jsme jim nastříhali a zahrabali na Zubštejně měděné plíšky. Děti měly radost, že našli jakýsi žlutý kov. Na druhý den se tam ale objevili dospělí chlapi s krompáči a hledali zlato, protože se doslechli, že tam děti našly zlatý poklad.

Ale zlato tam opravdu není. Drtivá většina těchto hradů byla už dávno dobyta hlavně kvůli tomu, že tam možná kdysi něco bylo. A můžu ubezpečit, že naši předkové byli trochu důslednější, než my, takže to určitě důkladně vysbírali.“

 Tentokrát bude na Zubštejně pouze menší archeologický průzkum. Bylo toto místo zkoumáno někdy v minulosti důkladněji?

„Hovoří se o tom, že někdy po válce tam snad něco dělali turisté, ale nejsou o jejich činnosti žádné záznamy. První výzkum tam byl někdy v devatenáctém století, protože se traduje, že z Uher přišla nějaká dáma a žádala o možnost hledání pokladu na Zubštejně. Ta zpráva je ověřena. Další tradovanou skutečností je, že se ze Zubštejna přenášely věci. Takže například třetí brána na Pernštejně by měla být přenesena ze zříceniny Zubštejna. A pravděpodobně i reliéf, kdy bájný předek Věňava, Vojtěch nebo Vaňha přemohl a přinesl zubra, by mohl být ze Zubštejna. Tolik věci tradované.

Okresní muzeum tam koncem osmdesátých let provádělo drobné úpravy spojené s archeologickým průzkumem. Část tehdejších nálezů je deponována v Městském muzeu v Bystřici nad Pernštejnem. Něco z nálezů mohou návštěvníci vidět, především nádherný kamenný reliéf a část běžného inventáře jako zbytky okenního skla a zlomky kachel.“

 Poklad tedy jak je vidět nebude. Ale za to přibudou jiné zajímavosti. Do těsné blízkosti hradu by měly být umístěny kopie tří historických obléhacích strojů. Velký katapult, torzní metadlo a obléhací věž budou vyráběny tak, jak bývaly sestrojovány kdysi. Místní tesař se uvolil k ručnímu tesání a ostatním, dnes už zmechanizovaným pracím. Obléhací stroje nebudou žádné malé napodobeninky. Obléhací věž má být devítimetrová a prak s metadlem dorostou do výšky šesti metrů. Takže se návštěvníci mají na co těšit.

Sdílet článek: