Vříšť

Když pojedete z Nového Města na Moravě směrem na Svratku, nemůžete odbočku do Vříště minout. Je to malá vesnička, která v současné době spadá pod Sněžné. Doba její největší slávy již dávno minula, trvale zde žije kolem padesáti obyvatel. V roce 1930, při sčítání lidu, jich tu bylo sto šedesát dva. Původně byla nazývána Bříšč a dodnes jsou známy pověsti o siláckých kouscích zdejšího řezníka, Jana Staňka z čísla 2, známého jako Honza z Bříšče.

Obec se rozprostírá po obou stranách řeky Fryšávky, která se dříve jmenovala Vříšť a osada její jméno převzala. Není zde typická vesnická zástavba s návsí, domky vznikaly postupně a nahodile. Za Jana z Pernštejna byla na říčce Vříšti postavena sklářská huť, jedna z nejstarších v tomto kraji. Osada zřejmě vznikla zároveň s touto hutí. Podle dochovaných záznamů zde byl prvním mistrem Jan, po něm mistr Šimon, který nechal v roce 1540 ve Vříšti ulít zvon pro věž v Krásném. Po jeho smrti v roce 1559 získal sklářskou huť syn Jan. Zemřel v roce 1572 jako bezdětný a zůstala po něm pouze žena Alžběta. Proto Janovi sourozenci, Matěj, Kateřina Dorota a Šimon huť prodali. Prodej se uskutečnil 6. 8. na hradě Pernštejně a nový majitel, Pavel Štrafa z Nového Města zaplatil dědicům 700 zl. Za tuto částku získal nejen sklářskou huť, ale také pozemky k ní náležející a opuštěný grunt. V roce 1577 přikoupil ještě další grunt v nedalekém Kuklíku a později i mlýn. Majitelé huti měli povinnost vůči novoměstskému zámku. Museli tam ročně odvádět šest kop sklenic, během času to bylo změněno na 4 zl.

Pavel Štrafa byl majitelem vříšťské huti až do roku 1598. Když odtud odcházel, odstěhoval všechno, co se dalo a huť zpustla. Nakonec musela sklářskou huť převzít vrchnost, která ji pak pronajímala. Nejvýznamnějšími nájemci byli Frydrichové, jejichž rod vynikl v dějinách zdejšího sklářství. V roce 1633 to byl Hanzl Frydrych, mistr vříšťský a po něm v roce 1652 Michal Frydrych, huťař z Bříšče. V roce 1651 zde začal provozovat výrobu na vlastní režii majitel novoměstského panství, František Maxmilián Kratzer, ten tu také zřídil jeden z hamrů na zpracovávání železa z Kadova. Snažil se o navýšení ceny zadluženého statku. Vříšťská sklářská huť zanikla zřejmě ještě před rokem 1738, kdy zemřela Rozina, manželka Jana Brázdy, posledního skláře z Vříště.

Mlýn byl také pronajímán, mlelo se v něm obilí pro obce Vříšť, Odranec, Kuklík, Kadov, Německé, Líšnou, Věcov a Blatiny.

V roce 1646 je v dochovaných dokumentech Vříšť uvedena jako samostatná obec a je zde také poprvé vzpomínán panský dům . Ten je však už o dvacet let později, při dalších odhadech majetku, popsán jako pustý.

U silnice, mezi Kuklíkem a Německým, stála a dodnes stojí vříšťská hospoda, kterou si v roce 1728 za 30 zl. ročně pronajal novoměstský písař Jan Karel Monse.

Podle dochovaného situačního plánku z roku 1741 byly na Vříšti v tomto roce následující budovy: panská hospoda, hamr, mlýn s pilou, byt šichtmistra a jedenáct chalup. Obec začínala stavením číslo 9, nad nímž se tyčí Borovičkova skála, pojmenovaná po tehdejším majiteli. Na jejím vrcholu byl později postaven litý kříž.

Obec se nadále rozvíjela a roku 1749 dostala vlastní pečeť na které jsou vyobrazeny tři kopce, nad krajníma svítí po třech hvězdách a z prostředního tryskají do výše tři prameny. Opis je tohoto znění: PE.POCTIVI:OBCE:BRZISSTE:1749.

V roce 1850 byla obec osamostatněna, jejím prvním starostou byl Josef Štursa. Byla to zřejmě doba největšího rozkvětu Vříště, protože zde bylo nejen havířské bratrstvo, ale i úřad šichtmistrovský, později báňský.

Od roku 1960 je Vříšť součástí nedalekého Sněžného.

Nesmíme také zapomenout na památný strom, který se nachází u bývalého panského domu. Je jím javor klen a je chráněn jako historický doklad osídlování krajiny v CHKO Žďárské vrchy. Výška stromu je 32,5m a obdvod kmenu 483cm.

Za zmínku také stojí, že povodí Fryšávky bylo vybráno Mezinárodní unií pro ochranu přírody mezi chráněná území s celosvětovým významem.

Sdílet článek: