Jak se Honza z Bříšče dostal z vězení

Honza z Bříšče byl nejen velký silák, ale i dobrotisko známé široko daleko. Ale když se přece jen rozčílil, to se mu pak každý klidil z cesty.

Stejně jako jiní chalupníci, i Honza si občas zašel bez dovolení do lesa na nějakou tu soušku do kamen. V panském toho bylo hodně a o pár haluzí přece nikdo nezchudne. Většinou se mu taky lup vyplatil. Nikdo jej neviděl a doma pak bylo pěkně teplíčko.

Jenomže tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. A tohle přísloví dohonilo i siláka Honzu. Šel si tak zase jednou do panského lesa na trochu toho dříví, ale co čert nechtěl.  Zahlídl ho tam zrovna ten, kterého by Honza nejméně čekal - dráb jménem Mosr. Byl to škarohlíd, který nikomu neudělal nic dobrého. Mosr nelenil, přivolal si ještě další tři takové a už odváděli Honzu do vězení.

Tam ho řetězem přikovali k velkému kameni, to aby neutekl. Ale kampak s řetězem na Honzu. Ještě se ve vězení ani neohřál a už popadl kámen do náruče, kopl do dveří, ty vyletěly z pantů a Honza hajdy za direktorem. Ten, vida rozlíceného siláka z Bříšče v řetězech a s velkým kamenem v náručí, začal se strachy třást po celém těle. A hned taky mumlá něco o nedopatření a okamžitě podepisuje propouštěcí lejstro.

A už si to Honza s pusou od ucha k uchu štráduje k domovu. V rukou propouštěcí lejstro a obrovský kámen, ke kterému byl ještě před chvilkou připoutaný, s sebou. Věru že ho tam nemohl nechat, vždyť ho chtěl věnovat tomu, který ho do té šlamastyky dostal -  nesl jej za odměnu drábovi Mosrovi.

Zastavil se až u něj v chalupě a tu máš, šutr mu hodil na pec. Ta takovou tíhu samozřejmě nevydržela a za velkého rachotu se svalila. Mosrovka lamentovala a nadávala a Mosr dostal taky svůj díl. Ale od té doby měl Honza navždycky od drábů pokoj.

Sdílet článek: