„Ty jsi ale šikula“
Franta Šikula z Bratrušína hrával v bystřické kapele už mnoho let. Muzikanti to byli jaksepatří a sehraní byli tak dobře, že je rádi slyšeli i na zámku. Vrchnost je zvávala na své slavnosti a muzikanti vyhrávali, až se jim od nástrojů kouřilo.
Jednou je hrabě Mitrovský pozval, aby s ním jeli do Vídně. Že je tam prý velká sláva a bude na ní dokonce i sám císař. Ba dal jim k té příležitosti i ušít nové uniformy - celé bílé a k nim také klobouky zdobené peřím. K tomu přidal i šavle, to aby se bystřická kapela nemusela ve světě stydět.
Muzikanti tedy jeli do Vídně. Slavnost byla skvělá a na bystřických muzikantech mohli všichni oči nechat, jak jim to v nových uniformách slušelo. Navíc pěkně hráli, dokonale jim to ladilo a jejich písničky roztancovaly každého. I císařovi se jejich muzika líbila a tak nebylo divu, že jim po hraběti vzkázal, aby se jejich zástupce k němu dostavil.
Vybrali Frantu Šikulu. Měl největší kuráž a dobrou vyřídilku. A co víc - nová uniforma právě jemu nejvíce slušela. Franta si dodal odvahy, vypjal prsa a rázně vykročil. Pochodovým krokem chtěl dojít až před vladaře. Ale ouvej. Když už byl téměř u něj, tu se mu šavlička připletla mezi nohy a on se natáhl jak široký, tak dlouhý, přímo před císaře.
Ubohý Šikula byl červený jako míšeňské jablíčko. Pomalu se sbíral ze země a pod fousy si mrmlal něco o pitomé šavli. Ale císař se jen tetelil blahem. Dlouho už se nestalo, že by mu někdo vysekl tak hlubokou poklonu, že by se hubou až země dotýkal. Dal Frantovi plný váček zlatých penízků pro něj i ještě jeden pro celou kapelu.
A bystřičtí muzikanti? Ti se smíchy taky málem váleli po zemi, když si vzpomněli, jak Šikula líbal vídeňský prach. Však od té doby každému nešikovi říkali: „Ty jsi ale šikula.“
Sdílet článek: 
