Dáte si kávu?
Káva a čaj, dva nápoje, které mezi sebou vedou neustálý boj o naši přízeň. Podle tradic v různých zemích a také v jednotlivých rodinách, se rozhodujeme, zda to či ono. Portugalci Holanďané a Angličané většinou dají přednost čaji, a naopak Finové, Švédové, Norové a Dánové preferují kávu.
A jak je to u nás? Jak velký zájem o kávu mají Češi? Monika Hanslová ze Zdravěnky Drahušky v Novém Městě na Moravě ví o tomto lahodném a vábivě vonícím nápoji spoustu zajímavých a užitečných informací.
Zlé jazyky tvrdí, že káva není vůbec zdravá. Dokonce švédský král Gustav III. se rozhodl zjistit, jestli je škodlivější čaj nebo káva. Svůj pokus provedl na dvou odsouzencích k smrti. Jeden z nich musel denně vypít třicet šálků kávy, druhý stejné množství čaje. Dozor nad jejich zdravotním stavem měli dva lékaři. Pokus ovšem dopadl nerozhodně. Nejprve zemřel jeden lékař, po něm druhý a nakonec byl zavražděn i král. Odsouzenci si ještě dlouho poté pochutnávali na kávě a čaji. Co si o škodlivosti kávy myslíte vy?
„Existují dva druhy kávy – arabika a robusta. Druhá jmenovaná obsahuje více kofeinu, který je vinen tvrzením, že je káva nezdravá. Kofein odvádí vodu a tak více zatěžuje ledviny. Ale arabika obsahuje této látky mnohem méně, proto je také zdravější. Kávy běžně prodávané v obchodech jsou většinou směsí robusty. U nás naopak nabízíme arabiku. Máme jak plantážní kávu – to je káva, která má přesně určené geografické umístění – tak i aromatizované kávy, jako například nugát, vanilku, karamel. Najdete zde kávu z Brazílie, Keni, Peru, Nepálu, Hondurasu i Dominikánské republiky. Nejvzácnější a také nejdražší je káva z Nepálu. Je pěstovaná v nejvyšší nadmořské výšce, takže se jí neurodí tolik, ale zato má nejsilnější aroma.“
O kávě se vypráví spousta zajímavostí. Tak například o tom, jak lidé poznali účinky kávy. Podle legendy prý Kalim, arabský pasáček koz, hnal každý den své stádo daleko na pastvu. Cesta byla dlouhá a tak večer, když se vraceli, padali všichni únavou. Kozy se však najednou zastavily u stálezeleného keře, který začaly spásat. A najednou jako by jim někdo vlil do žil novou sílu. Kalim si to samozřejmě nenechal pro sebe, a tak se o tom dozvěděl i opat z nedalekého kláštera. Tomu se nelíbilo, že někteří mniši při večerních modlitbách usínají a proto nařídil, aby byly otrhány listy a plody ze „zázračného“ keře a z nich pak nechal udělat odvar, který unavení mniši popíjeli. A světe div se! Nápoj je znovu postavil na nohy. Jiná pověst zase praví, že mladý a krásný Arab Omar uzdravil odvarem z plodů kávovníku těžce nemocnou vládcovu dceru. Ta se do něj zamilovala a byla slavná svatba. A kávu pak pro její ozdravné účinky začali pít všichni.
„Kávovník kvete podobným květem jako jasmín a obdobně i voní. Kvete pouhých třicet hodin a pak se rychle vytvoří plod podobný třešni. Čerstvě vyloupnutá zrnka kávy mají světlou barvu, pražením tmavnou. Praží se na teplotu 160 – 300 stupňů, čímž se z nich vypaří asi 20% vody. Neupražená zrna jsou nepoživatelná, takže arabské legendy se zřejmě nezakládají na pravdě. Zkušení odborníci pak míchají různé druhy kávových zrn tak, aby byly co nejlépe chuťově sladěny. Arabika se pěstuje pouze ve vyšších polohách. Obsahuje různé nenasycené mastné kyseliny, rostlinné oleje, antioxidanty, které zpomalují stárnutí a dokonce i zdraví prospěšné vitamíny. Někteří lidé kávu vůbec nepijí, protože jim nedělá dobře. Je to možná tím, že káva dehydruje a oni pak pociťují návaly horka, bušení srdce, podráždění žaludku a další příznaky. Jiní si zase den bez svého šálku kávy nedovedou představit.“
Odkud k nám vlastně káva přišla?
„Její pravlast byla v Etiopii v provincii Kaffa, která rostlině propůjčila své jméno. Ve třináctém století byl kávovník převezen do Arábie. Zdejší slovo „gahva“ označuje jakýkoliv nápoj rostlinného původu, tedy i kávu. V šestnáctém století putovala odtud káva do Holandska, v sedmnáctém do Indie, na Sumatru a na Jávu. O sto let později se dostala do Ameriky a také k nám. Ve století devatenáctém putovala do Keni a zpět do Etiopie. Muselo uplynout šest set let, než se vrátila zpět. Etiopie je také jedinou zemí, kde kávovník roste planě.“
První informace o tomto nápoji přinesl Herman Černín a Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, kteří se s ním seznámili v Cařihradu a popsali jej ve svých pamětech. To bylo v roce 1683. Ale ostatní obyvatelé Českých zemí si na lahodnou kávu museli ještě pár let počkat…
„U nás začal poprvé kávu připravovat a prodávat Gorgos Hatalah il Damašky. Byl to Arab a jeho jméno si lidé počeštili na Jiří Deodat. Doma uvařil kávu a na ulici ji prodával. Udělal kávu do kbelíku a lidem říkal, že pijí „turka“. Tak vznikl název kávy používaný dodnes. Nejvíce kaváren se u nás zakládalo v dobách secese. To byl největší kavárenský boom.“
Většina lidí pije podle statistik jeden až dva šálky denně. Kolik byste doporučovala vy?
„Podle mého názoru ten jeden až dva šálky denně maximálně stačí. Káva má za cíl povzbudit. A člověk nepotřebuje povzbuzení pětkrát za den, většinou mu stačí buď ráno, aby se takříkajíc nastartoval nebo přes den, když se cítí unavený. Někteří pijí kávu pouze ze zvyku, ale mělo by to být spíše zpestření všedního dne. Za Magdaleny Dobromily Rettigové bylo zvykem jíst po ránu polévku z velkých hrnků. A právě v této době se k nám dostala káva. Ta postupně ranní polévku nahradila, ovšem ve stejném množství.“
Ne všichni ale mají rádi klasického „turka“…
„I na to jsme připraveni. Máme speciální mlýnek, na kterém vám jsme schopni namlít kávu buď na klasického „turka“ nebo do presovarů či kávovarů. Čím hruběji je káva namletá, tím je zdravější, protože z kávového zrna se nevyluhuje tolik kofeinu, naopak je v kávě obsaženo více nenasycených mastných kyselin, rostlinných olejů, antioxidantů, vitamínů a stopových prvků.“
Jak správně kávu připravovat?
„Nejdříve bych začala správným výběrem. Někdo má rád robustu, která je silná a více povzbudí. Ale na chuť je rozhodně lepší arabika, protože je jemnější a má výraznější aroma. Pokud si kupujete mletou kávu, je lepší vzít menší množství. Co nejdříve by se měla spotřebovat, protože z ní rychle vyprchává aroma. Správně jemně mletá káva by měla tvořit hrudky. Také je důležité uskladnění. Nejlépe v dobře utěsněné nádobě a v chladničce, protože káva potřebuje chladno a temno. Na dvacet centilitrů vody se dává pět až patnáct gramů kávy. To znamená na malý šálek dvě rovné lžičky. Správná káva se pozná podle toho, že když ji po zalití vodou naberete na lžičku, tak musí být těžko průhledná. Měla by mít celistvou pěnu barvy lískového oříšku.“
Co mléko do kávy?
„Mnozí říkají, že mléko sníží účinky kofeinu, ale je to přesně naopak. Takže jestli někdo nechce kávu na povzbuzení, rozhodně bych mléko nedoporučovala. Zato se ke kávě určitě hodí sladkosti. Přispívají, stejně jako káva samotná, k pocitu pohody a uklidnění.“
A co ti, kterým káva nedělá dobře?
Pro ty tady máme náhražky. Jsou oproti kávě mnohem zdravější. Známé jsou dva základní druhy - melta a cikorka. Cikorka je pouze namletý čekankový kořen, který má velké léčivé účinky. Je vhodný na všechny nemoci, které souvisí s trávením a vylučováním.
Melta je směs čekankového kořene, cukrové řepy, ječmene a žita. Má jinou chuť než cikorka. K dostání je také káva z praženého a mletého zrna špaldy, ta má velmi jemnou chuť. Dříve lidé tyto náhražky pili velmi často. Nemělo by se jim ovšem říkat náhražky, protože jde o zcela jiné, osobité nápoje. Káva má jiné účinky i odlišnou chuť. Společnou mají pouze barvu. Kdo má rád kávu, tomu bude cikorka a melta těžko stačit.
Existuje ještě jedna náhražka – káva yannoh. Je složená z pražené rýže, pražené pšenice, fazole azur, cizrny a čekankového kořene. Ta nejen povzbuzuje, ale pomáhá i při zažívání a bolestech hlavy. Má navíc příznivý vliv na paměť. Velká výhoda těchto náhražek je, že je mohou pít i děti a kojící matky. U nás ve Zdravěnce máme zkušenosti právě s tím, že tyto kávy dětem velice chutnají.
Téměř v každé restauraci je větší výběr káv. Můžete si dát kávu arabskou, vídeňskou, preso, moka kávu připravovanou v džezvě, mexickou, karibskou nebo bombajskou a spoustu dalších. Ale co si budem vykládat, skalní kafaři ví své. „Turek“ je „turek“……
Sdílet článek: 
