Tajemství Vírské přehrady

Region - Reportáže
Neděle, 04.01.2009 19:03

Hluboké vody Vírské přehrady uchovávají nejedno tajemství. Většinu dní je její temná hladina neproniknutelná a uzavřená. Ale právě teď nastal čas podívat se, co se pod ní skrývá.

 

V přehradě je totiž nebývale málo vody. Ta byla na podzim částečně vypuštěna podle běžného režimu. No a nedostatek srážek způsobil, že to, co bývá běžně skryto, se najednou z vody vynořilo. Můžeme tak sledovat například pozůstatky bývalé betonárky, která dodala na stavbu tohoto vodního díla tisíce kubíků betonu.

 
Za oběť zdejší přehradě padly obce Chudobín a Korouhvice. Někde v těchto místech se nacházel kdysi právě Chudobín, o kterém profesor František Gregor ve svém průvodci „Jimramov s okolím – od Víru po Svratku“ píše: „ Půjdeme po červené značce do Chudobína. Tura tato patří k nejkrásnějším partiím ve Svratce. V Chudobíně dobrý hostinec. Dříve tu byly železné hamry.“ Po červené do Chudobína se už asi nevydáme a nevyzkoušíme ani hořkost zdejšího piva v místním hostinci. Zmizel pod hladinou stejně jako celá vesnice, ustoupil potřebám okolí.

 

 

 
O něco jasnější jsou pozůstatky obce Korouhvice. Snadno rozeznatelné patníky lemující cestu a hráz rybníka, stejně jako mostky přes řeku nesou jen nepatrné známky dlouhých hodin pod vodní hladinou.
 
 

 


A takhle vypadá Vírská přehrada, jak ji neznáte.

 
 
 

Sdílet článek: Sdílet článek: Bookmark Google Del.icio.us Digg Facebook Myspace Reddit MSN Live
článek byl přečten 2270x
Helena Zelená Křížová

Komentáře  

 
+1 # poutník 2009-01-09 07:01
Srdečně děkuji redaktorce Helence na výmluvnou foto reportáž z břehů vypuštěné Vírské přehrady. Z devastace jednoho z nejkrásnějších údolí Vysočiny až jímá hrůza. Coby malý kluk jsme jezdili z rodiči už před válkou (tou druhou světovou) na letní byt do Dalečína. Maminka mé máti pocházela z Bystřice, jmenovala se za svobodna Šmídková. Pamatuji si dlouhé výlety podél Švarcavy do Chudobína, kde se táta se mnou usadil v zahrádce před Juříkovou hospůdkou a máti obvykle sbírala po okolí maliny. Táta usrkával svůj škopek a já měl nos plný bublin z nezapomenutelné limonády, máti si někdy dala i proslulou jeřabinku. Divoká příroda, strmé zelené stráně, prudká řeka a potom někdy výstup nahoru cestou, které místní říkali Strčinky, vzhůru do Vítochova. Táta měl starý Roleiflex a hodně fotil,mám ho dodnes kdesi na půdě. Naposledy jsem zde byl s rodiči coby začínající malý študák tuším v roce 46, potom se táta díky stavbě přehrady zapřísahal, že už sem nikdy nevkročí a svůj slib dodržel. Později jsme jezdili s kámoši z brněnského štatlu na potlachy pod Aueršperk, kde údolí Bystřičky bylo velmi podobné tomu chudobínskému. Teď, kdy kosti vržou a dech se krátí mi zbývají už jen občasné pěší tůry, ovšem jen pokud počasí dovolí. Před pár lety mne naučil vnuk pracovat s PC a tak zimy nyní trávím ne cestováním prstem po mapě, ale šoupáním myši po monitoru. Projel jsem si stránky snad všech měst a dědin na Opičích horách, jak se říká na České, a musím pochválit ty, které jsou dělány s láskou pro jejich občany a návštěvníky. Takový je právě web Žďárských vrchů. U některých však je vidět, že jsou tu jen proto, aby byl splněn úkol a udělána čárka pro hodnocení. Netušil jsem, že svým v životě prvním příspěvkem rozpoutám takovou mediální masáž. Celé pozadí kolem našeho povrchního pisálka znám, jeho „sláva“ dorazila i k nám na brněnský štatl, takže ji má tím zajištěnu na věčné časy. Pro paní Jarku: Jsem starý a sešlý, mám řadu chorob, chorý mozek však tu má zcela někdo jiný. Protože znám i jeho stránky, tak je zcela jasné, kdo celou řadu příspěvků psal. Rukopis člověka sebestředného a neschopného vnitřní pokory se nezapře. Netušil jsem, že za půltíkem TIC v Bystřici sedí tak zlý člověk.
 
 
-1 # Mgr. Mirek Veselý 2009-01-11 11:28
No s tím se již nedá nic dělat. Tímto způsobem "zařvala" velká množství úchvatných údolí, zejména na Vltavě, ale i např. na Želivce, Jihlavě, Dyji a jiných větších řekách. Bezesporu krásné také muselo být údolí Švarcavy daleko jižněji u Brna, kde je nyní brněnská přehrada. Kopce, tvořené červenohnědými granodiority brněnského masívu tam jsou místy i strmější, než-li u nás. Fotky Chudobína, Korouhvice a jiných dnes již zatopených částí přehrady známe bohužel jen z dobových fotek a starých černobílých nebo kolorovaných pohlednic. Řadu z nich najdete na stránkách Víru (www.virvudolisvratky.cz). Nepochybně to švarcavské údolí bylo malebné. Jenomže zájem vodohospodářů postavit přehradu byl silnější. Všechno negativní má však také své pozitiva. Díky poklesu hladiny můžeme na několika místech vidět krásné šedé migmatitové skály vypreparované erozí, zejména v místě meandru, kde se na jednom ze skalních výstupků nachází krásná vzrostlá borovice. Fotky pozůstatků betonárky, základových zdí tehdejších domů Korouhvice nebo Chudobína, cest i s patníky a uřezaných pařezů stromů jsou sice již smutnější stránkou přehrady, nicméně také neodmyslitelně patří ke koloritu této částečně vypuštěné nádrže v tomto zimním období.
 

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní a přihlášení uživatelé. (přihlásit / registrovat - vpravo nahoře)