Nejvyšší ontarijské vyznamenání převzal Jiří Brady

Torontskému podnikateli a bývalému novoměstskému obyvateli Jiřímu Bradymu bylo 22. ledna uděleno nejvyšší ontarijské civilní vyznamenání – Order of Ontario.

Jméno Brady není v Novém Městě na Moravě neznámé. Už v roce 1883 zakoupil jeho předek Adolf Brady na Vratislavově náměstí dům číslo 13. Zde si se svou ženou Karolínou otevřel obchod s potravinami. Obchod byl v přízemí a rodina bydlela v prvním patře. A protože byli manželé bezdětní, rozhodli se adoptovat svého synovce Karla Metzla a neteř Hedviku Metzlovou. Hedvika se provdala a odstěhovala a v domě zůstal Karel Brady-Metzl, který si v roce 1927 vzal za manželku Markétu Dubskou.

Mladí novomanželé pomalu převzali rodinný podnik. Jako jedni z prvních zavedli maloobchodní prodej uhlí a také postavili před obchodem benzínovou čerpací stanici. Měli i první telefon ve městě s volacím číslem 1. Postupně si k maloobchodu zřídili i velkoobchod, prodávali všechno možné. Jejich podnik neustále vzkvétal. Dokladem toho je i skutečnost, že zaměstnávali nejméně šest stálých zaměstnanců. Měli dvě děti, Jiřího a Hanu. Děti často jezdívaly po rozlehlých chodbách jejich domu na koloběžkách. Hanička na červené, Jiří na modré.

Rozkvět jejich podniku a rodinného štěstí ukončila okupace Československa v roce 1939. Na základě falešného obvinění byl Karel Brady-Metzl zatčen a dva měsíce vězněn na gestapu v Jihlavě. Poté byl sice propuštěn, ale celá jejich rodina byla neustále sledována.

Na jaře roku 1941 byla na gestapo povolána Karlova manželka Markéta a deportována do ženského koncentračního tábora Ravensbrűck. Odtud byla v říjnu 1942 odsunuta do Osvětimi, kde 29. 10. 1942 zemřela.

Karel byl zatčen 23. 11. 1941 a po nějakou dobu vězněn opět na gestapu v Jihlavě. Poté byl deportován do Brna a zařazen do transportu do koncentračního tábora. 11. 6. 1942 byl převezen do Osvětimi, zde zemřel 14. 7. 1942.

Jejich dětí, desetileté Hany a třináctiletého Jiřího, se ujal Ludvík Hájek, manžel Karlovy sestry Hedviky. 14. 5. 1942 však byly obě děti předvolány do Třebíče a odtud poslány transportem do Terezína. Jiří se tu stal učedníkem-instalatérem, což mu později zachránilo život. Podmínky v Terezíně byly velmi tvrdé, ale nebylo to nic proti osvětimské hrůze, která obě děti čekala. Jiří byl zařazen do transportu do Osvětimi jako první a 23. října 1944 se tam dostala i Hanička. Její první kroky směřovaly přímo do plynové komory. Den jejího příjezdu se stal i dnem její smrti.

Jiří přežil i další transporty, hlavně díky svému instalatérskému řemeslu. Hodně mu pomáhali i spoluvězni. Zpět do Nového Města se vrátil v polovině května 1945. Z celé rodiny přežil jako jediný.

V roce 1949, ve svých sedmnácti letech, emigroval a od roku 1951 žije v Kanadě v Torontu.

Příběh rodiny Brady obletěl celý svět, hlavně zásluhou kanadské novinářky Karen Levine, která jejich těžké životní osudy vylíčila v knížce „Hanin kufřík“. Publikace nese výmluvný podtitul „Příběh dívky, která se nevrátila“. Její bratr Karel měl více štěstí. V Torontu založil s dalším bývalým terezínským vězněm Josefem Seidnerem úspěšnou instalatérskou firmu. Dnes už ji převzal jeho syn.

Nejvyšší ontarijské civilní vyznamenání, které mu bylo počátkem roku uděleno, získal Jiří Brady především za své celoživotní úsilí v oblasti ochrany lidských práv a svobod. Order of Ontario je každoročně doživotně propůjčen dvaceti pěti osobnostem, kteří se zasloužili v různých oblastech – sportu, vzdělávání, umění, vědy, lékařství a dalších. Jiří Brady se po prožitých útrapách rozhodl pomáhat potřebným. A jeho snažení bylo po zásluze oceněno.  Snad se mu podobné pocty dostane brzy i u nás.

Sdílet článek: