Mezinárodní den žen?

Spolu s pádem komunismu u nás padly i některé svátky. Například Mezinárodní den žen, který mnozí vnímají jako svátek socialistický.

Není to ovšem pravda, vždyť dodnes je tento den mezinárodně uznávaný. A neobstojí ani tvrzení, že MDŽ slavili především muži nebo že my ženy máme místo něj Den matek.

Mezinárodní den žen nám byl prostě ukraden. Přesto se ale na osmý březen obchůdky s květinami o něco více zásobují, existují totiž i takoví muži, které na své ženy nezapomínají a přestože se tento svátek již oficiálně neslaví, vytoužené květy domů přinesou. Prostě jen tak.

Vraťme se ale trochu v čase, tentokrát do roku 1987 a zalistujme měsíčníkem vydávaným Novým Městem na Moravě – Novoměstským zpravodajem. Hned v úvodu je tu zamyšlení Věry Všetičkové, tehdejší předsedkyně MěV ČSŽ. Kromě tradičního připomenutí, kterak socialismus „přinesl zásadní zvrat v nazírání na postavení ženy,“ je zde i zajímavý pohled do budoucna, konkrétně do magického roku 2000:

„Stalo se v poslední době víceméně módou předstírat ve sdělovacích prostředcích život v roce 2000 – jak bude vypadat doprava, co se bude jíst, jaká bude příroda kolem nás. Je už vymyšleno, že vysavač prachu může pracovat samostatně bez našeho zásahu; existují prototypy integrovaných systémů vytápění, elektřiny, bezpečnosti a provozu v domácnosti – přesné klaviatury, které ovládají celý byt.

Zatím však ženy běhají na autobus, vyzvedávají děti či vnuky ze školek a jeslí, nosí těžké tašky a rychle vaří večeři, neví, kde jim hlava stojí, když od žehlení odskakují ke školním úkolům svých dětí (a někdy myslí ještě na své úkoly do školy, kterou studují). Úvahy o budoucnosti roku 2000 berou s úsměvem, ale také s nadějí, že vynálezy dříve či později usnadní práci především žen a umožní jim žít ve všech životních údobích, i tehdy, kdy pečují o děti, plnohodnotný život.“

Musím s politováním konstatovat, paní Věro, že ony přesné klaviatury ovládající celý byt zatím nemáme ani v roce 2011. A že i dnes ženy běhají na autobus, vyzvedávají děti či vnuky ze školek (z jeslí ne, ty ve většině měst a obcí citelně chybí), nosí těžké tašky a rychle vaří večeři, neví, kde jim hlava stojí, když od žehlení odskakují ke školním úkolům svých dětí. Prostě se zase tak moc nezměnilo. I když, něco přece. Ta kytička k MDŽ, která byla dříve samozřejmostí, už jaksi vyšla z módy. Škoda.

Sdílet článek: