S Janou Rychterovou a Vladimírem Iljičem Pecháčkem nevážně i vážně

Dvojice umělců, která se postará o dokonalou zábavu a dobrou náladu, vystoupila v rámci Svatomartinských oslav na Třech Studních. Bavili se všichni, návštěvníci i vystupující.

Příjemný hlas Jany Rychterové doprovázený tklivými tóny houslí okouzlil snad každého. Písničky, většinou veselé s originálními texty a samozřejmě šibalský humor Vladimíra Iljiče Pecháčka, pro kterého snad nic není natolik vážné, aby se tomu nedalo zasmát.

Povídat si s Janou Rychterovou a jejím kolegou Vladimírem Iljičem Pecháčkem je velice zábavné, ale v případě rozhovoru ne zrovna snadné. 

Písničkářka, která skládá, zpívá i hraje a houslista a bavič jsou sehrané duo, u kterého ale není vždy jisté, zda se máte tvářit vážně nebo popustit uzdu nevázanému smíchu. Jeden prostě nikdy neví a tak je nyní jen na vás, co přijmete s úsměvem a co naopak budete brát za bernou minci.

Proč Vladimír Iljič?

V.I.P.: „Iljič, to je vlastně na počest jednoho velikána světových dějin, kterého si nesmírně vážím. Je to na počest Petra Iljiče Čajkovského. Ale klidně mi říkejte Voloďo.“

Vy hrajete ve dvojici, bylo to tak vždycky nebo jste nejdříve vystupovali každý sám a nakonec jste zjistili, že ve dvou se to lépe táhne?

J.R.: „Zjištění, že ve dvou se to lépe táhne, je už poměrně stará věc a určitě platí i na nás. Já jsem písničkářka a svoje písničky jsem si tak hrála ještě s jednou houslistkou. Ale pak jsme se potkali s Vladimírem a zjistili jsme, že nám to spolu klape, a že se při tom bavíme nejenom my, ale hlavně publikum.“

V.I.P.: „Začali jsme každý zvlášť na tomto světě. Narodili jsme se každý v jiné porodnici před dvaapadesáti lety.“

J.R.: „Každopádně vystupujeme společně, koncertujeme společně a vážíme si toho, že to jde.“

Jak dlouho už vystupujete spolu?

V.I.P.: „Dneska jsme začali od půl čtvrté.“

J.R.: „Přibližně pět let.“

V.I.P.: „Pět a půl roku. Od 26. července roku 2006. Začali jsme na svatou Aničku a bylo to v Třeboni v lázních Aurora.“

Když si to pamatujete tak přesně, slavíte také výročí?

V.I.P.: „Já si na to vzpomenu vždycky. To je jako v manželství, jeden si vzpomene a druhý ne. Žena vždycky zapomene a manžel si to pamatuje. Takže já si to pamatuju.“

Jano, vy si píšete texty i hudbu sama?

J.R.: „Ano, já píšu a zpívám písničky a Vladimír k tomu dělá neplechu.“

V.I.P.: „Tu taky dělám sám.“

J.R.: „Ale také si, jako doprovod, vymýšlí krásné houslové variace. A když pak vystupujeme, tak si opravdu nemáme co vyčítat. Nikdo tam není hlavní, protože kdyby snad náhodou chtěl, tak ten druhý mu to zkazí.“

Vy jste původním povoláním učitelka, vás nebavilo učit děti?

J.R.: „Bavilo mě to moc, ale pak mi ta škola byla jaksi těsná a já se velmi těžko podřizuju určitým pravidlům a autoritám. Chtěla jsem si dělat věci po svém. A navíc jsem si říkala, že ve třiceti už je načase zkusit kariéru písničkářky, když už ty písničky skládám. Tenkrát jsem začala s písničkami pro děti, dneska už je to taková opravdová věc. Člověk to prostě musí zkusit.“

Kolik písniček už na svém kontě máte?

J.R.: „Jedno cédéčko písniček pro děti, tři šansonové cédéčka, jedno CD, které jsem textovala pro Two Voices, kde také zpívám a Vladimír tam hraje. Takže pět cédéček a sto padesát písniček určitě.“

Na Vysočině jste poprvé?

J.R.: „Ne, už jsme tu hráli. Přímo tady ve Třech studních. Vloni na jaře. Ale jinak jsme na Vysočině ještě moc nevystupovali.“

A Jako turisté?

J.R.: „Já se přiznám, já jsem lenoch. Miluji tancování, ale k chůzi jsme zatím nedospěla.“

V.I.P.: „Já taky ne. Ale zato sem jezdím pro brambory. Odtud jsou totiž nejlepší, protože Vysočina je bramborářský kraj. Nejsem žádná brambora ani bačkora, abych jezdil někam jinam.“

Kde vás můžou nejčastěji vaši fanoušci zastihnout?

J.R.: „My jezdíme tak průběžně, kam si nás pozvou. A strašně rádi přijedeme i sem, protože tady je vždycky hezky.“

V.I.P.: „Nepohrdáme ničím, klidně zajedeme i do New Yorku, když budou mít zájem.“

J.R.: „Ale každopádně hrajeme pravidelně v Praze v Salmovské literární kavárně. A teď, 11. prosince, budeme mít koncert v divadle Semafor. Budou tam Veselé Vánoce s Veselým seniorem, což je taková naše benefice pro nadační fond Veselý senior. A objeví se tam také třeba Jan Petránek nebo Václav Větvička, prostě bude tam veselo a bude tam hezky a všechny srdečně zveme.“

O čem jsou vaše písničky?

J.R. „O životě. O jídle, o pití, o lásce, o zklamání, o radosti, prostě o všem.“

Vy jste takové veselé duo, jsou všechny vaše písničky veselé nebo máte i nějaké smutné?

J.R.: „Máme jich docela hodně smutných, ale já je nemám povolené hrát. Musím to velmi dávkovat. Vladimír vždycky na koncertech protestuje, pokaždé říká: „Janičko, jsou tady tři smutné, uber.“ A já toužím po tom, udělat jednou takový depkařský večer, kdy bych hrála jenom samé zádumčivé a smutné písničky. A ty lidi by tam plakali a tak by si to užili. Ale nevím, jestli by někdo přišel.“

A kam chodíte pro inspiraci?

J.R.: „Většinou na mě skočí myšlenka na písničku, když řídím. Ať už jedu po dálnici nebo stojím v Praze v zácpě. A když jsem měla pejska a sbírala jsem po něm ty lejníčka, tak jsem vždycky do nějakého jiného šlápla, což mě rozčílilo a hned mě taky něco napadlo, třeba refrén. Přichází to průběžně a nekontrolovatelně, neumím sednout a říct: „teď složím písničku.“ To musí přijít.“

Vladimíre, kde se inspirujete vy (pokud jde o improvizaci)?

V.I.P.: „To jsou letité zkušenosti. Já jsem měl to veliké štěstí, že jsem byl šest let členem Originálního pražského synkopického orchestru s Ondřejem Havelkou. Takže jsem prošel třicátými léty – americký jazz třicátých let, což je nádherná muzika. Pak jsem taky hrál ve Šlapetu. Jsou to takové kapely, kde se člověk naučí improvizovat a hrát podle citu to, co ho momentálně napadne. Takže je pro mne velkou ctí svými tóny dotvářet hudbu Jany Rychterové.  Je to pro mne opravdu velká čest. To prosím podtrhnout a tři vykřičníky.

Jana Rychterová: rodačka ze Strašnic u Rokycan. Vystudovala Pedagogickou fakultu, učila v Nové Pace. V té době složila první písničky pro děti. Ukončila kariéru učitelky a začala vystupovat pro děti s pořadem Hrátky s češtinou, Hrátky s dopravní výchovou, atd. První CD natočila v roce 2000. Vystupuje jako šansoniérka - písničkářka.

Vladimír Iljič Pecháček: Narodil se v Jablonci nad Nisou ve znamení Kozoroha.  Vystudoval konzervatoř v Teplicích, obor housle. Člen Originálního pražského synkopického orchestru, kapely Šlapeto a Hašlerka. V současné době vystupuje s písničkářkou Janou Rychterovou, ale zároveň působí v rádiu, hlásí dopravu v ranním vysílání ČT1 a také čte noční zprávy na ČT24.

Sdílet článek: