Táboření Gohiral 2011 - jak to bylo.+
Ahoj lidičky,
tělo se ještě vyrovnává se čtrnáctidenním přetížením a ještě mu to asi
chvilku potrvá, ale duše si lebedí.
Kdo nepoznal, neuvěří. Málokde si moje hlava odpočine tak, jako
na Podolí. Od půl osmé ráno do půl desáté večer mít kolem sebe smečku malých
záškodníků, kterým se musíte postarat o hygienu, břich, zábavu a dohlédnout,
aby šli spát včas, suší a v něčem čistém nebo spíš čistším... potom ještě
večerní porada nad programem druhého dne.. Když připočítám stavění
a bourání tábora, jsme všichni po těch dvou týdnech zralí na lázně. Na co však
není ani chvilka, je starost, co se děje v práci a kde mám jaké resty. Člověk
prvním dnem zmutuje v táborníka a okolní svět je vzdálený a nepochopitelný..
Z letošního táboření jsem měl velikou radost. Původní dělení dětiček dle
pohlaví a věku se odpoledne měnilo na čtyři smíšené teamy dle barev ručníků,
nezbytné to pomůcky skutečného stopaře po galaxii. Spousta táborů
tento systém vyzkoušelo. My si jeli ve starých kolejích, a tak jsem byl
překvapen, jak dobře smíšené teamy fungují. Jak starší mladším pomáhají a jak
kolektiv více tmelí a propojuje. Všichni se znají jménem, každý je závislý
na každém. I vedoucí najednou nebyli v úzkých skupinkách, ale byli nuceni
koordinovat. Není to jednoduché a z mého pohledu, dámy a pánové, klobouk
dolů.
Společně jsme prošli několika planetami ve snaze odvrátit likvidaci naší
modré planety, která měla ustoupit stavbě mezigalaktické dálnice.
Likvidaci jsme nezabránili a byli svědky pekla, které se na
táboře rozpoutalo. Vzduchem létalo všechno a na závěr planeta shořela
plamenem. Cesta k zbrusu nové zemi nebyla snadná a táborníci se po ní vydávali
energicky a prokousali se tou spoustou her až k planetě nové, kterou pak
všichni
snědli v podobě velikých dortů od Enpeky, na kterých se tamní cukrářky vyřádily,
a tak věrně vypadaly jako ta naše modrá koule.
V prvním týdnu jsme ještě vyhráli zápas s Maracaibem, přátelství však neutrpělo.
Příštím rokem si
zajdeme k nim pro porážku, což už je také tradicí :-). Celkem vzato prostě
tábornická pohoda.
Přijeďte zas táborníci, pokusíme se, aby to bylo příště ještě
lepší. A jestli se vám s námi líbilo, přesvěčte i kamarády, že to stojí za to.
Promítání fotek z letošního táboření plánujeme na říjen a všechny vás
budeme informovat mailem.
Shrnuto slovy Janči z našeho organizačního teamu: "Chtěla
bych: aby mě ráno budila kytara, abych se nemusela dívat do zrcadla, abych pila
dětský čaj, abych pravidelně jedla, abych byla napadena tygrem, abych uklízela
Vojtíškovi ve stanu, abych měla polední klid, abych byla hozena do potoka,
abych měla druhou večeři, abych jedla jenom lžící, abych procházela hvězdnou bránou,
aby mě uspávali kapky deště, abych na poradě slyšela zvuky psacího stroje, aby
šlo zhasínat fouknutím, aby bylo 29.července... "
Ahoj za rok přátelé!
25.srpna 2011 sepsal Lóra.
Sdílet článek: 
