Památky Unesco zabodovaly na veletrhu

Tato miniaturní reportáž mě docela překvapila. Její význam jsem upřímně řečeno nepochopil. I když její obsah mě na druhou stranu velice zarazil. Proč právě zde, v této zemi a tomto kraji, se zdůrazňuje existence památek UNESCO, které zde existují jen jako magnet na získávání dotačních titulů, zájem o jejich historickou a architektonicko u podstatu je však minimální, ba dokonce nežádoucí.
Na území Kraje Vysočina existuje trojice památkových celků, honosících se zařazením mezi nejvýznamnější památky světa. Ve srovnání s celosvětovým fondem UNESCO však toto zařazení plně zasluhuje pouze kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou. Ostatní dva komplexy – historické jádro města Telče a židovská čtvrť spolu s bývalým klášterním chrámem sv. Prokopa (zajímavá kombinace, jistě historicky i kulturně sourodá) v Třebíči – představují sice zajímavé a bezesporu cenné areály, ovšem za úrovní ostatních památek tohoto zařazení v Evropě i ve světě poněkud pokulhávají. Tato skutečnost by se však dala prominout, naše země, i když na historické objekty přes jejich neustálou devastaci pořád ještě bohatá, nenabízí mnoho takových unikátních staveb, jako je kostel na Zelené hoře. Dobře, například historické centrum města Telče je velice zajímavé a pro historika, urbanistu a historika architektury představuje nepřeberný soubor poznatků a motivací, ovšem hodnota zdejších domů není zase takové úrovně, aby byla zařazena mezi nejvýznamnější památky světa, i když v naší zemi se pohybuje mezi předními památkovými komplexy.
Problém je však poněkud jinde. Současný vývoj památkové „ochrany“ historického jádra města Telče je veden takovým způsobem, že je zcela jisté, co bylo motivací jeho zařazení do kategorie UNESCO. Historické domy převážně se středověkými a renesančními jádry, přestože navenek presentované většinou barokními fasádami, slouží pouze jako způsob, jak nalákat bohaté sponzory a „nabalit“ dotační projekty. Ochrana památek zde hraje nepodstatnou roli. Za iniciativy vedení města a zodpovědných institucí, s až přehnanou podporou Národního památkového ústavu, územního pracoviště v Telči, dochází v současnosti k naprosté a rozsáhlé devastaci zástavby kolem náměstí Zachariáše z Hradce, jsou připravovány vybourávky gotických a renesančních jader, zdůvodňované někdy puristickým návratem k původní renesanční podstatě města (která však s výjimkou několika ojedinělých a v zástavbě izolovaných domů není při vnějším pohledu patrná), jindy, kdy je naopak potřeba odstranit renesanční klenby a konstrukce, jde o „respektování barokních úprav budovy“. K tomuto postupu mohu poskytnout značné množství důkazů, pro názornost uvedu svoji vlastní zkušenost. V loňském roce jsem byl osloven odborem rozvoje a územního plánování města Telče o vypracování stavebně historických průzkumů trojice nejhodnotnějšíc h domů v severní části náměstí, v těsné blízkosti zámku. Důvodem byla připravovaná „přestavba“ jejich interiérů, kdy podle návrhů projektanta (mám k dispozici) mělo dojít k naprostému vybourání jejich interiérů, a to včetně cenných a unikátních renesančních osvětlovacích síní, v našem měřítku ojedinělých. Když jsem toto řešení striktně nedoporučil a trval jsem na vysoké historické a architektonické hodnotě domů, byl jsem pozván na radnici na „kobereček“, kde jsem byl tlačen k úpravám výsledného průzkumu, aby vyhovoval chystanému projektu. Když jsem trval na svých názorech, byl jsem vystaven vlně pomluv a urážek, iniciovaných především vedením NPÚ v Telči a šířením pomlouvačných zpráv o mé osobě a práci. Zejména proto, abych byl diskreditován a v případě mého vystoupení ve prospěch předmětných staveb ztratily moje informace na váze. Spolu s tím bylo ke konci loňského roku personální obsazení NPÚ v Telči obludným a zákeřným způsobem „očištěno“ od těch pracovníků, kteří mají zájem na ochraně památek a nespolupracují se svým vedením, které přesně ví, co je důležité, o památky zde jde až naposled.
Jiná situace se rýsuje v Třebíči. Zde proběhlo zařazení uvedeného komplexu k památkám UNESCO jako předvolební lobby minulého vedení města, jejichž názory však současná městská „vláda“ neakceptuje a snaží se zbavit všeho, co je s jejich předchůdci spojeno. Tedy také s jakýmsi památkovým souborem UNESCO, o jehož zrušení se snaží. Zřejmě tento proces považuje za stejně významný krok, jako například rozhodnutí o postavení trafiky buď uprostřed náměstí, nebo za autobusovým nádražím.
Je to však dáno arogancí a vztahem k památkám typu UNESCO v celorepublikové m měřítku, které jsou vzhledem k dlouhodobému pocitu falešné národní hrdosti považovány za cizorodý prvek, lépe řečeno za vetřelce odněkud, a podle toho se s nimi také zachází. V kategorizaci památkových objektů zastává památka UNESCO až druhořadé místo, zatímco všude ve světě jsou tyto stavby považovány za vrchol umění a historické kultury. Na prvním místě je umístěna národní kulturní památka, jejíž statut je v současnosti značně degradován zaplevelením o podřadné stavby, umístěné do této kategorie opět jako magnet na finance. Sem náleží například pozdně barokní radnice v nedaleké Poličce a jiné stavby, které samozřejmě nelze srovnávat s památkou typu hradu Pernštejna, přestože na příčce hodnocení dnes zastávají stejné místo. Také správa těchto objektů jednoznačně ukazuje, jak si u nás vážíme památek UNESCO. Zatímco národní kulturní památky spravuje speciálně vybraný odborník z centrálního pracoviště Národního památkového ústavu, spolu s pracovníkem z místního krajského úřadu, památky UNESCO má na starosti běžný garant památkové péče, který řeší v místě mimo jiné i takové památky, jako jsou volně stojící křížky v polích. Na tuto úroveň tak zařadila legislativa tohoto státu významné historické objekty, ke kterým v civilizovaných krajích vzhlížejí s oprávněnou úctou, u nás pouze jako na oslíčka, který se čas od času otřese…

má podle mě smysl.Je to naše kulturní dědictví a navíc zájem turistů přinese do různých regionů finanční prostředky na údržbu těchto památkových skvostů.Telč se svým unikátním náměstím se nedá prostě opominout.Jsme malá země a tak toho není mnoho s čím se můžeme..tedy teď kromě sportovních úspěchů Sáblíkové,pochl ubit.Ale to málo co tu máme musíme umět dobře prodat,abychom to mohli udržovat v tak dobrém stavu i pro budoucí generace.Takže podle mě podobné akce na zviditelnění památek Unesco v jednotlivých krajích mají smysl.OLga