Słowiński Park Narodowy

Słowiński Park Narodowy

Tento národní park, který je od roku 1977 zařazen i do seznamu chráněných památek UNESCO, dokáže kdekoho zmást jak svým jménem, tak vzezřením. Podle obojího byste jej jistě hledali o pár tisíc kilometrů jižněji. 

Je krajinou větru, vody a hlavně písku. V roce 1966 se stal jedním z třiadvaceti polských národních parků a jedním ze dvou parků přímořských. A také jedním z nejzajímavějších, především svými písečnými dunami, které by na severním pobřeží snad nikdo nečekal.


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Z jedné strany jej obklopuje Baltské moře, ze strany druhé několik přímořských jezer. Největší z nich - Łebsko - má rozlohu 71,4 km². Další se jmenují Gardno (24,5 km²), Jezioro Smołdzińskie (43 ha), Dołgie Wielkie (156 ha) a Dołgie Małe (6,3 ha).

 


 


 


 


 


 


 


 


 Parkem protéká sedm řek, z nichž největší jsou Łeba, která se vlévá do jezera Łebsko a Łupawa, končící v jezeře Gardno.

Słowiński Park Narodowy se rozkládá na ploše 186 km². Jeho největší raritou jsou už zmíněné pohybující se písečné duny, které zasypaly i některé osady. Například Słowińców,od níž obdržel i své jméno. Nejvyšší ze zdejších písečných dun se jmenuje Górą Łącką a tyčí se do výše čtyřiceti metrů.

Písečné duny se vlivem větru pohybují a přemisťují a to rychlostí 3,5 až 10 metrů za rok. Cestou zasypou vše, co se jim postaví do cesty. Z živého lesního porostu, kterému v této oblasti dominují borovice, se pak po několika letech objeví vezdejší poušti pouze mrtvá torza. Tento efekt zde trvá již více než pět tisíc let.

 

 


 


 


Polská „Sahara“ je také hojně navštěvovaná turisty. Ti se ale mohou pohybovat pouze po vyznačených stezkách. Jako výchozí bod pro návštěvníky byla zvolena vesnička Rąbka, nacházející se 2km západně od městečka Łeba. K písečným dunám, které jsou od Rąbky vzdáleny asi čtyři kilometry, se můžete dostat několika způsoby. Buď po svých čili pěšky, na vypůjčených kolech, turistickým vláčkem anebo lodí po největším ze zdejších jezer.

 

 



Ta pravá poušť čeká návštěvníky kousek od cílové stanice lodi a vláčku. Písek, slunce a vítr (a také nekonečné davy turistů). A za mořem písku se rozkládá moře opravdové. Jako by chtělo horkem znaveným poutníkům připravit příjemné osvěžení po vysilující cestě nekonečným pískem.

 


 


 


 


Vydáte-li se do Polska, určitě nebudete litovat. Není to jen rovná, nic neříkající a nezajímavá placka, jak si mnozí z nás často představují. Je to země tisíce zvláštností a překvapení. Zkuste občas zabrousit někam dál, než jen na burzu za nákupy. Sami uznáte, že to stojí za to!