První z vystupujících na tradičním setkání harmonikářů a heligionkářů z celé republiky, Robert Trčka, takto všem připomněl „hymnu", která vznikla v rámci prvního ročníku Rokytenské harmoniky.

Ani letos si akci, která se uskutečnila už počtrnácté, nenechaly ujít davy diváků. Kromě stálic, jež přijíždějí rok co rok, se tentokrát představili také tři nováčci. I oni si to skvěle užili. Potlesk patřil všem, kteří se nebáli vystoupit na prkna, jež znamenají svět a zahrát a zazpívat. Z Náměště nad Oslavou dojela dvanáctiletá Anežka Strážnická, která zabodovala písní Mariša pusu daj, nejstarší účastník, pan Dědina zase místnímu publiku představil elektrofonickou kytaru. Z jižních krajů dorazili Chlapci z Moravy a přijeli i mnozí další. Diváky čekalo devatenáct vystoupení a někteří harmonikáři a heligonkáři dali i přídavek.

Organizační tým místních dobrovolných hasičů se postaral o jídlo a pití a letos také překvapil diváky slosovatelnými vstupenkami. Ti, co měli to štěstí, že jejich vstupenky byly vylosovány, si odnášeli kromě hudebního a kulturního zážitku i malý dárek.

Ačkoliv se akce nesla v radostném duchu, vzpomínalo se také na ty, kteří už hrají v harmonikářském nebi. „Tuhle píseň věnuji Vladimíru Zítkovi, který s námi vždycky hrával. Letos odešel navždy," připomněla během svého vystoupení se slzami v očích Iveta Bláhová ze Zubří.

Harmonikáři se do Rokytna vracejí rádi. „Líbí se mi zdejší areál, je tady moc hezky. A pokaždé se tu setkám s příjemnými lidmi. S těmi, se kterými je mi dobře," ohodnotili jedna z pravidelných účastnic Ludmila Kleinbauerová z Babic nad Svitavou.