Autor / zdroj: Helena Zelená Křížová
Unikátní zážitek skýtá pohled na Nové Město na Moravě a jeho okolí z věže kostela svaté Kunhuty. Vratislavovo náměstí je z ní doslova jako na dlani. A stejně tak blízké i vzdálenější okolí.
Unikátní zážitek skýtá pohled na Nové Město na Moravě a jeho okolí z věže kostela svaté Kunhuty. Vratislavovo náměstí je z ní doslova jako na dlani. A stejně tak blízké i vzdálenější okolí.
Už samotný výstup na ochoz věže je zážitkem. „Schodiště je točené tak, aby se obránci věže mohli lépe rozhánět mečem. A naopak útočníci mají velmi omezený prostor pro výpady," popisuje úmysly dávných stavitelů správce kostela sv. Kunhuty Ladislav Harvánek.
Věže kostela měly hned několik funkcí. Jednou z nich byla funkce obranná. Silné zdi a pravotočivé schodiště znesnadňovaly nepříteli přímý útok. A měla i funkci preventivní. Zvoník držel hlídku a každou hodinu hlásal zvukem trubky, že je vše v pořádku. Pokud zahlédl požár, probudil obyvatelstvo oddělenými údery na zvon.
Cesta vzhůru na věž kostela sv. Kunhuty vede pod zvony úctyhodné velikosti. Zejména ten pojmenovaný podle patronky kostela předčí svými rozměry všechny ostatní. „Zvon Kunhuta váží 2200 kilogramů. Nejstarší ze zvonů je svatý Vavřinec, byl vyrobený na počátku 19. století. Jako jediný se vrátil po druhé světové válce, kdy se musely zvony z kostelních věží odevzdávat, zpět. Ostatní zvony byly odlity v šedesátých letech minulého století a nesou jména Petr, Pavel a Václav," vyjmenovává Ladislav Harvánek.
Od zvonů je pak už jen kousek na ochoz věže. Je odtud nádherný výhled. Na novoměstskou nemocnici a přilehlou čtvrť Betlém, na Tři kříže, někdejší reálku, dnes novoměstské gymnázium i na věž evangelického kostel tyčící se vedle věžáku, jako by tu soupeřila současnost s minulostí. Pohled z ptačí perspektivy zmenšil domy do velikosti dětských hraček. A přesto, že donedávna ještě panovalo takřka letní počasí, příroda se už pomalu převléká do pestrých podzimních barev. „Je to ale pohled jen pro ty, kteří nemají strach z výšek. Ne všem se na věži líbí, někteří si toto potěšení raději odpustí," usmívá se pan kostelník.
Věže kostela měly hned několik funkcí. Jednou z nich byla funkce obranná. Silné zdi a pravotočivé schodiště znesnadňovaly nepříteli přímý útok. A měla i funkci preventivní. Zvoník držel hlídku a každou hodinu hlásal zvukem trubky, že je vše v pořádku. Pokud zahlédl požár, probudil obyvatelstvo oddělenými údery na zvon.
Cesta vzhůru na věž kostela sv. Kunhuty vede pod zvony úctyhodné velikosti. Zejména ten pojmenovaný podle patronky kostela předčí svými rozměry všechny ostatní. „Zvon Kunhuta váží 2200 kilogramů. Nejstarší ze zvonů je svatý Vavřinec, byl vyrobený na počátku 19. století. Jako jediný se vrátil po druhé světové válce, kdy se musely zvony z kostelních věží odevzdávat, zpět. Ostatní zvony byly odlity v šedesátých letech minulého století a nesou jména Petr, Pavel a Václav," vyjmenovává Ladislav Harvánek.
Od zvonů je pak už jen kousek na ochoz věže. Je odtud nádherný výhled. Na novoměstskou nemocnici a přilehlou čtvrť Betlém, na Tři kříže, někdejší reálku, dnes novoměstské gymnázium i na věž evangelického kostel tyčící se vedle věžáku, jako by tu soupeřila současnost s minulostí. Pohled z ptačí perspektivy zmenšil domy do velikosti dětských hraček. A přesto, že donedávna ještě panovalo takřka letní počasí, příroda se už pomalu převléká do pestrých podzimních barev. „Je to ale pohled jen pro ty, kteří nemají strach z výšek. Ne všem se na věži líbí, někteří si toto potěšení raději odpustí," usmívá se pan kostelník.
