Autor / zdroj: Helena Zelená Křížová
Kdysi slavné Pernštejnské zahradě byl navrácen její původní lesk. Ať už procházíte přímo zahradou nebo ji okukujete z hradního nádvoří či obce Pernštejn, která se rozkládá pod stejnojmenným hradem, nemůžete si nepovšimnout změny, která se v ní udála.
Kdysi slavné Pernštejnské zahradě byl navrácen její původní lesk. Ať už procházíte přímo zahradou nebo ji okukujete z hradního nádvoří či obce Pernštejn, která se rozkládá pod stejnojmenným hradem, nemůžete si nepovšimnout změny, která se v ní udála.
Když po roce 1945 přešel hrad do vlastnictví státu, zahrada postupně chátrala. Na svou obnovu čekala dvě stě let. Trpělivost se ale vyplatila.
První zmínky o zahradě v blízkosti hradu jsou z konce 16. století. V té době bylo šlechtické sídlo ještě v majetku pánů z Pernštejna a řeč byla pouze o zahradě ovocné.
Rozšíření zahrad nastalo za majitele Františka Stockhammera. Tento pán koupil hrad i s celým panstvím v roce 1710. A deset let nato je už zmiňována nová ovocná i ozdobná a kuchyňská zahrada.
Největší rozmach zahrady nastal na přelomu 18. a 19. století, kdy byl majitelem hradu Ignác Schrӧffel z Mannsberku. Zahradu rozšířil a zřídil vstup z horních prostor třetího nádvoří přes takzvanou Schröffelovu zahrádku. Dlážděné chodníčky vedly dále do dolních partií okolo fíkovny a skleníku pod nimiž se nacházela vlastní zahrada. V ní dominoval obelisk coby pocta majiteli panství. Nechyběly ani další stavby - turecké lázně nebo také salla terrena, poustevna s věžičkou a zvonkem, bludiště, čínský pavilon a později i dřevěný haltýř. Ten byl do zahrady doplněný o něco později, za dalších majitelů - hrabat Mittrowských.
V době své největší slávy se Pernštejnská zahrada pyšnila i spoustou ovocných stromů. Rostly tam broskvoně, meruňky, hrušně, švestky, durancie i jabloně. V roce 1812 tam bylo zaznamenáno celkem 588 ovocných dřevin.
Dnes je zahrada opět nádherná. Byly do ní navráceny stavby i umělecká díla. Ty tam jsou doby, kdy byla zahrada jen ušmudlanou Popelkou nesměle se krčící pod pyšným šlechtickým sídlem.
První zmínky o zahradě v blízkosti hradu jsou z konce 16. století. V té době bylo šlechtické sídlo ještě v majetku pánů z Pernštejna a řeč byla pouze o zahradě ovocné.
Rozšíření zahrad nastalo za majitele Františka Stockhammera. Tento pán koupil hrad i s celým panstvím v roce 1710. A deset let nato je už zmiňována nová ovocná i ozdobná a kuchyňská zahrada.
Největší rozmach zahrady nastal na přelomu 18. a 19. století, kdy byl majitelem hradu Ignác Schrӧffel z Mannsberku. Zahradu rozšířil a zřídil vstup z horních prostor třetího nádvoří přes takzvanou Schröffelovu zahrádku. Dlážděné chodníčky vedly dále do dolních partií okolo fíkovny a skleníku pod nimiž se nacházela vlastní zahrada. V ní dominoval obelisk coby pocta majiteli panství. Nechyběly ani další stavby - turecké lázně nebo také salla terrena, poustevna s věžičkou a zvonkem, bludiště, čínský pavilon a později i dřevěný haltýř. Ten byl do zahrady doplněný o něco později, za dalších majitelů - hrabat Mittrowských.
V době své největší slávy se Pernštejnská zahrada pyšnila i spoustou ovocných stromů. Rostly tam broskvoně, meruňky, hrušně, švestky, durancie i jabloně. V roce 1812 tam bylo zaznamenáno celkem 588 ovocných dřevin.
Dnes je zahrada opět nádherná. Byly do ní navráceny stavby i umělecká díla. Ty tam jsou doby, kdy byla zahrada jen ušmudlanou Popelkou nesměle se krčící pod pyšným šlechtickým sídlem.
