Co se tehdy vlastně událo? V neděli 6. května 1945, když se Velkomeziříčští ze zpráv už dozvěděli o osvobození jiných měst, vypuklo ve městě povstání. Stovky mužů se postavily proti německé posádce, jen někteří z nich se zbraněmi v rukou. Po několika potyčkách došlo k příměří a v budově radnice zasedl nově ustanovený Revoluční okresní národní výbor.

Večer ale všechno změnil. Město obsadily jednotky wehrmachtu a členové výboru i další obyvatelé Meziříčí podezřelí z povstání byli zajati. Přízemní prostory radnice se proměnily v provizorní vězení. Němečtí vojáci tam střežili asi stovku lidí.  Hned v pondělí ráno začaly výslechy. Němci si při nich nebrali servítky, jeden člověk při výslechu dokonce zemřel. Odpoledne pak bylo pětapadesát povstalců popraveno na březích řek Oslavy a Balinky. Vůdce povstání, Jindřich Nováček, byl pak večer pro výstrahu všem oběšený na lampě pouličního osvětlení na velkomeziříčském Náměstí.

Den nato přibyly další oběti Velkomeziříčské tragédie. Zajatci odvlečení ze samoty Ovčírna u nedaleké Oslavičky byli zastřelení. Další tři lidé byli zastřeleni v hospodyňské škole. Muži, kteří se rozhodli i nadále bojovat proti okupantům, padli při přestřelkách v okolí města.

To ale ještě nebyl konec utrpení velkomeziříčských obyvatel. Při přechodu fronty ve středu 9. května došlo k bombardování města sovětským letectvem. Ani to se neobešlo bez krveprolití. Počet mrtvých se tak vyšplhal na stovku, byly mezi nimi i ženy a děti.

Obyvatelé města se rozhodli oběti Velkomeziříčské tragédie uctít, a to prostřednictvím pietního aktu na městském hřbitově Karlov. V den výročí, 6. května v 17 hodin, položí věnce k pomníku padlých. „Po dvou letech, během nichž organizaci akce komplikovala vládní nařízení v souvislosti s pandemií koronaviru, se pietní vzpomínky může zúčastnit také široká veřejnost. Připomeňte si tyto události společně s námi," pozvala mluvčí velkomeziříčské radnice Lucie Málková.