.jpg)
Pohled na Nové Město, vpravo za evangelickým kostelem je sokolovna s malými stavbami z doby trvání výstavy
Autor: Archiv Pavel Kopáček
Horácko – pojem, který zní kvetoucími loukami, tichem hlubokých lesů, zádumčivostí hladin rybníků, blankytem i šedí proměnlivého nebe, i mozolnatou rukou člověka, který v těchto místech od přírody nikdy nic nedostal zadarmo…
Horácko – pojem, který zní kvetoucími loukami, tichem hlubokých lesů, zádumčivostí hladin rybníků, blankytem i šedí proměnlivého nebe, i mozolnatou rukou člověka, který v těchto místech od přírody nikdy nic nedostal zadarmo…
Nedozníval sem tep velkoměst ani zralost žírných polí Hané nebo Polabí, ale člověk tu byl hrdý, rovný a spravedlivý. Miloval svůj kousek půdy, ať již za chaloupkou nebo v širším kontextu mezi vesničkami, usazenými mezi kopci. Ale postupem času se i v centrech venkovského Horácka začalo jednat o způsobu, jakým prezentovat jednu z nejkrásnějších oblastí republiky, přiblížit ji národu, jenž teprve nedávno dostal možnost nazvat se samostatným a v řeči české.
Přibližně pět let po vzniku samostatného Československa se začala po celém Horácku šířit myšlenka uspořádání výstavy – myšlenka lákavá svým obsahem, ale náročná přípravnými pracemi. Okresní či městské výstavy byly už nějakou dobu fenoménem onoho času, zahrnujícím vše, co se podařilo uskutečnit, ať už v oblasti průmyslu, zemědělství, školství, spolkových činností či lidové dovednosti. Bylo tedy jen otázkou času, kdy podobná idea pronikne i na tehdejší Novoměstsko.
V roce 1924 se idea uspořádání živnostenské výstavy stala realitou, na rychle vznikající plány navázala Okresní hospodářsko-lesnická jednota v Novém Městě plánem na oslavu tři čtvrtě století své činnosti. V červnu 1924 zazněl na schůzi všech novoměstských činitelů jednomyslný souhlas s myšlenkou uspořádání – nikoliv jen živnostenské – ale velké výstavy v Novém Městě na Moravě. Byl jí daný název Horácká krajinská výstava. Termín? Od 5. července do 10. srpna 1925!
Vítej, Horácko milé! Kaliny, šípky a lísky,
javory, jeřáby rudé, o vás verše jsem psal!
Myslivny ztracené v lesích, v lípách schované vísky,
mechem zarostlé tváře rulových skal!“ (Petr Křička, Doma)
Velké plány zaměstnaly nejen Novoměšťáky, ale i obyvatele ostatních obcí. Nikdo si nechtěl nechat ujít návštěvu, ale ani možnost spolupráce během přípravy nejrozsáhlejší akce, která se tehdy na novoměstském okrese konala.
Najít plochu pro uspořádání tak velké akce jistě nebylo jednoduché; tím spíše, že požadavek zněl nejen na potřebnou rozlohu, ale i na blízkost školních budov, které měly na výstavě participovat. Patrně jediná volná plocha se nacházela za sokolovnou (nahrazenou v 70. letech stavbou kulturního domu) – v místech, kde je nyní atletické hřiště a kuželník spolu s tělocvičnou. Umístění školních budov bylo shledáno vynikajícím, samozřejmě výstava nemohla vynechat ani zmíněnou sokolovnu, do přípravy se dalo i tehdejší Horácké muzeum. Volné plochy měly sloužit jako shromaždiště a tržní místa. Známý novoměstský stavitel František Šmída získal zakázku na úpravu sokolského cvičiště a výstavbu hudebního pavilonu s doplňkovými pavilony výstavními.
Nedá se ovšem předpokládat, že by Nové Město samotné stačilo svými prostředky pokrýt značný finanční rozpočet. Místo neplodného rozumování nahlédněme do výstavního tisku: „Dík obětavosti měšťanů a venkovského lidu podařilo se poměrně ve velmi krátké době získati dostatečně vysoký záruční fond, na základě jehož a na záruku užšího výstavního výboru zapůjčila Brněnská banka, filiálka v Novém Městě na Moravě, potřebný investiční kapitál.“
Byla řeč o výstavním výboru: skládal se ze skutečného výkvětu obyvatel Nového Města i Horácka, a čítal (dohromady v mnoha podvýborech) mnoho desítek občanů. Jistě by šlo počet zúčastněných osob redukovat, ale proč? Činnost ve výboru byla bezplatná a dobrovolná – a nebudeme jistě daleko od pravdy, řekneme-li, že se u každého člena jednalo o velkou čest, o které se jistě po celá dlouhá léta zmiňoval.
Nahlédněme do seznamu členů výborů, ovšem jen velmi stručně. Uveďme jména, dodnes vyslovovaná s úctou (jistě mi po létech prominou, nebudu-li uvádět tituly):
Milan Hodža, ministr zemědělství
Ladislav Novák, ministr obchodu
Oldřich Blažíček, akademický malíř
Adolf Stránský, předseda železářské společnosti
Josef Svítil, lékař, spisovatel a překladatel, NMnM
Antonín Zeman, okresní hejtman NMnM
Šimon Škrla, lékař a starosta NMnM
Edmund Fiša, starosta Bystřice nad Pernštejnem
František Udržal, ministr národní obrany
Josef Herzog, okresní školní inspektor, NMnM
František Kružík, starosta Žďáru nad Sázavou
Jaroslav Křička, hudební skladatel
Petr Křička, básník
Jindřich Hošpes, vrchní berní správce NMnM
Karel Hlaváč, ředitel velkostatku NMnM
Mořic Skutecký, obchodník, NMnM
Josef Jambor, akademický malíř
Jan Kadlec, majitel pily a tírny NMnM
Karel Němec, akademický malíř
Adolf Slonek, výrobce lyží, NMnM
Emanuel Pliczka, ředitel Hospodářského družstva Žďáru nad Sázavou
Karel Kalláb, učitel, NMnM
František Šmída, stavitel, NMnM
Myslíme, že to pro názornost stačilo a že mnozí najdou v seznamu jméno, s nímž se už setkali.
.tif.jpg)
Situační plánek z roku 1925
Č.1 – dnešní budova MÚ
Č.2 – 1. ZŠ Nové Město
Č.3 – gymnázium NM
Č.4 – sokolovna a přilehlé plochy, dnes hřiště
Č.5 – prostor dnešních bytovek proti kulturnímu domu
Na výstavě se prezentovaly veškeré oblasti života na Horácku, tedy průmysl, železářství, výroba zemědělských strojů, vozů a kočárů, zemědělství, včelařství, chov hospodářských zvířat, pastevectví, pěstování a zpracování rostlin – nemohly chybět ani všechny spolky, které se v Novém městě a jeho okolí účastnily života. Svou dovednost předvedli sokolové, novoměstští hasiči a připojili se i myslivci. Návštěvníci se mohli zúčastnit pravidelných koncertů, výstav a přehlídek, konaných většinou ve školních budovách, divadelní ochotnické spolky předvedly většinou v novém nastudování oblíbené hry místních i světových autorů. Během pěti týdnů trvání výstavy se konalo několik spolkových sjezdů, ale i tematických dnů, velmi oblíbených u návštěvníků. Aktivity výstavy neopomenuly ani umění, jehož expozice byly k vidění ve školkách a samozřejmě i v budově Horáckého muzea. Jednotlivé školy svolaly sjezdy současných i bývalých členů učitelského a profesorského sboru stejně jako sjezdy abiturientů. Nemůžeme opomenout ani výstavu výtvarníků Horácka – a nejen těch, kteří se stali členy výstavního výboru. V rámci výstavy se konalo více než dvacet odborných sjezdů živností a svazů.
Organizačnímu výboru se hlásily desítky hromadných výprav, železnice posílily spoje do Nového Města o mimořádné vlaky. Už na jaře 1925, tedy ještě poměrně dlouho před samotným zahájením výstavy, se ukázalo, že výbor nebude ani zdaleka moci přijmout každou vystavovatelskou přihlášku, třebaže pořadatelé uvolnili každé místečko. Na všech příjezdových cestách k Novému Městu postavili pořadatelé bohatě ozdobené slavobrány; domy a výkladce svítily národními barvami. Dlouho předtím i poté nepoznalo srdce Vysočiny něco tak emotivního…
Dejme slovo přímému účastníkovi:
„Šel jsem tam s koňma, jářku: taky se podívám. A sotva jsem došel. Jindá sem byl vpředu na pole, vzadu s pole, ó má dušinko! Ale to stálo za podívání! Toť bylo lidstva, nepamatuju! Byla to mačkanica! Dyť bylo ale pět fůr žebřin zapletených a co koní! A taky s bejkama jel zapletenejma. Ty Slováci na koních a Hanáci, samá koženica žlutá, vyšívaný vokolo puntů, ty ženský jak kordule pěkný, pěkně to vypadalo. To snad nejni nide jak v tom Novím Městě letos! (Pavla Křičková, Besedy s dědouškem Ondráčkem)
Podle slov pořadatelů byla celá roční práce s přípravou a průběhem výstavy věnována tomu, aby se posílily produktivní obory celého Horácka, ale aby rovněž vzrostl zájem o krásné a doposud stále ještě méně známé oblasti srdce Vysočiny. Pokud se dá soudit s odstupem téměř celého století, účelů výstavy bylo dosaženo.
A co myslíte: měla by smysl podobná výstava i dnes, v době virtuálních technologií, celosvětového spojení a mnoha platforem různých, někdy i nepřátelských názorů? Pokud by cílem bylo setkání lidí, pak by tady ten smysl byl…
Přibližně pět let po vzniku samostatného Československa se začala po celém Horácku šířit myšlenka uspořádání výstavy – myšlenka lákavá svým obsahem, ale náročná přípravnými pracemi. Okresní či městské výstavy byly už nějakou dobu fenoménem onoho času, zahrnujícím vše, co se podařilo uskutečnit, ať už v oblasti průmyslu, zemědělství, školství, spolkových činností či lidové dovednosti. Bylo tedy jen otázkou času, kdy podobná idea pronikne i na tehdejší Novoměstsko.
V roce 1924 se idea uspořádání živnostenské výstavy stala realitou, na rychle vznikající plány navázala Okresní hospodářsko-lesnická jednota v Novém Městě plánem na oslavu tři čtvrtě století své činnosti. V červnu 1924 zazněl na schůzi všech novoměstských činitelů jednomyslný souhlas s myšlenkou uspořádání – nikoliv jen živnostenské – ale velké výstavy v Novém Městě na Moravě. Byl jí daný název Horácká krajinská výstava. Termín? Od 5. července do 10. srpna 1925!
Vítej, Horácko milé! Kaliny, šípky a lísky,
javory, jeřáby rudé, o vás verše jsem psal!
Myslivny ztracené v lesích, v lípách schované vísky,
mechem zarostlé tváře rulových skal!“ (Petr Křička, Doma)
Velké plány zaměstnaly nejen Novoměšťáky, ale i obyvatele ostatních obcí. Nikdo si nechtěl nechat ujít návštěvu, ale ani možnost spolupráce během přípravy nejrozsáhlejší akce, která se tehdy na novoměstském okrese konala.
Najít plochu pro uspořádání tak velké akce jistě nebylo jednoduché; tím spíše, že požadavek zněl nejen na potřebnou rozlohu, ale i na blízkost školních budov, které měly na výstavě participovat. Patrně jediná volná plocha se nacházela za sokolovnou (nahrazenou v 70. letech stavbou kulturního domu) – v místech, kde je nyní atletické hřiště a kuželník spolu s tělocvičnou. Umístění školních budov bylo shledáno vynikajícím, samozřejmě výstava nemohla vynechat ani zmíněnou sokolovnu, do přípravy se dalo i tehdejší Horácké muzeum. Volné plochy měly sloužit jako shromaždiště a tržní místa. Známý novoměstský stavitel František Šmída získal zakázku na úpravu sokolského cvičiště a výstavbu hudebního pavilonu s doplňkovými pavilony výstavními.
Nedá se ovšem předpokládat, že by Nové Město samotné stačilo svými prostředky pokrýt značný finanční rozpočet. Místo neplodného rozumování nahlédněme do výstavního tisku: „Dík obětavosti měšťanů a venkovského lidu podařilo se poměrně ve velmi krátké době získati dostatečně vysoký záruční fond, na základě jehož a na záruku užšího výstavního výboru zapůjčila Brněnská banka, filiálka v Novém Městě na Moravě, potřebný investiční kapitál.“
Byla řeč o výstavním výboru: skládal se ze skutečného výkvětu obyvatel Nového Města i Horácka, a čítal (dohromady v mnoha podvýborech) mnoho desítek občanů. Jistě by šlo počet zúčastněných osob redukovat, ale proč? Činnost ve výboru byla bezplatná a dobrovolná – a nebudeme jistě daleko od pravdy, řekneme-li, že se u každého člena jednalo o velkou čest, o které se jistě po celá dlouhá léta zmiňoval.
Nahlédněme do seznamu členů výborů, ovšem jen velmi stručně. Uveďme jména, dodnes vyslovovaná s úctou (jistě mi po létech prominou, nebudu-li uvádět tituly):
Milan Hodža, ministr zemědělství
Ladislav Novák, ministr obchodu
Oldřich Blažíček, akademický malíř
Adolf Stránský, předseda železářské společnosti
Josef Svítil, lékař, spisovatel a překladatel, NMnM
Antonín Zeman, okresní hejtman NMnM
Šimon Škrla, lékař a starosta NMnM
Edmund Fiša, starosta Bystřice nad Pernštejnem
František Udržal, ministr národní obrany
Josef Herzog, okresní školní inspektor, NMnM
František Kružík, starosta Žďáru nad Sázavou
Jaroslav Křička, hudební skladatel
Petr Křička, básník
Jindřich Hošpes, vrchní berní správce NMnM
Karel Hlaváč, ředitel velkostatku NMnM
Mořic Skutecký, obchodník, NMnM
Josef Jambor, akademický malíř
Jan Kadlec, majitel pily a tírny NMnM
Karel Němec, akademický malíř
Adolf Slonek, výrobce lyží, NMnM
Emanuel Pliczka, ředitel Hospodářského družstva Žďáru nad Sázavou
Karel Kalláb, učitel, NMnM
František Šmída, stavitel, NMnM
Myslíme, že to pro názornost stačilo a že mnozí najdou v seznamu jméno, s nímž se už setkali.
Situační plánek z roku 1925Č.1 – dnešní budova MÚ
Č.2 – 1. ZŠ Nové Město
Č.3 – gymnázium NM
Č.4 – sokolovna a přilehlé plochy, dnes hřiště
Č.5 – prostor dnešních bytovek proti kulturnímu domu
Na výstavě se prezentovaly veškeré oblasti života na Horácku, tedy průmysl, železářství, výroba zemědělských strojů, vozů a kočárů, zemědělství, včelařství, chov hospodářských zvířat, pastevectví, pěstování a zpracování rostlin – nemohly chybět ani všechny spolky, které se v Novém městě a jeho okolí účastnily života. Svou dovednost předvedli sokolové, novoměstští hasiči a připojili se i myslivci. Návštěvníci se mohli zúčastnit pravidelných koncertů, výstav a přehlídek, konaných většinou ve školních budovách, divadelní ochotnické spolky předvedly většinou v novém nastudování oblíbené hry místních i světových autorů. Během pěti týdnů trvání výstavy se konalo několik spolkových sjezdů, ale i tematických dnů, velmi oblíbených u návštěvníků. Aktivity výstavy neopomenuly ani umění, jehož expozice byly k vidění ve školkách a samozřejmě i v budově Horáckého muzea. Jednotlivé školy svolaly sjezdy současných i bývalých členů učitelského a profesorského sboru stejně jako sjezdy abiturientů. Nemůžeme opomenout ani výstavu výtvarníků Horácka – a nejen těch, kteří se stali členy výstavního výboru. V rámci výstavy se konalo více než dvacet odborných sjezdů živností a svazů.
Organizačnímu výboru se hlásily desítky hromadných výprav, železnice posílily spoje do Nového Města o mimořádné vlaky. Už na jaře 1925, tedy ještě poměrně dlouho před samotným zahájením výstavy, se ukázalo, že výbor nebude ani zdaleka moci přijmout každou vystavovatelskou přihlášku, třebaže pořadatelé uvolnili každé místečko. Na všech příjezdových cestách k Novému Městu postavili pořadatelé bohatě ozdobené slavobrány; domy a výkladce svítily národními barvami. Dlouho předtím i poté nepoznalo srdce Vysočiny něco tak emotivního…
Dejme slovo přímému účastníkovi:
„Šel jsem tam s koňma, jářku: taky se podívám. A sotva jsem došel. Jindá sem byl vpředu na pole, vzadu s pole, ó má dušinko! Ale to stálo za podívání! Toť bylo lidstva, nepamatuju! Byla to mačkanica! Dyť bylo ale pět fůr žebřin zapletených a co koní! A taky s bejkama jel zapletenejma. Ty Slováci na koních a Hanáci, samá koženica žlutá, vyšívaný vokolo puntů, ty ženský jak kordule pěkný, pěkně to vypadalo. To snad nejni nide jak v tom Novím Městě letos! (Pavla Křičková, Besedy s dědouškem Ondráčkem)
Podle slov pořadatelů byla celá roční práce s přípravou a průběhem výstavy věnována tomu, aby se posílily produktivní obory celého Horácka, ale aby rovněž vzrostl zájem o krásné a doposud stále ještě méně známé oblasti srdce Vysočiny. Pokud se dá soudit s odstupem téměř celého století, účelů výstavy bylo dosaženo.
A co myslíte: měla by smysl podobná výstava i dnes, v době virtuálních technologií, celosvětového spojení a mnoha platforem různých, někdy i nepřátelských názorů? Pokud by cílem bylo setkání lidí, pak by tady ten smysl byl…
.tif.jpg)
.tif.jpg)
.tif.jpg)
.tif.jpg)
.tif.jpg)
.tif.jpg)
