I když se nám blíží konec října, příroda nám dává možnost stále si vychutnávat velice příjemné počasí. Je slunečno a teplo. Jen sem tam opar a ranní mlhy nás upozorňují, že léto opravdu skončilo a zima není už moc daleko.

I o víkendu se skalní útvary, kterými se Vysočina může pyšnit, těšili velké návštěvnosti. Velcí i malí, starší i ti nejmladší caparti, všichni se vydali dobýt vrcholy, odkud byl nejkrásnější pohled. Někteří dokonale vybaveni a jiní jen tak nalehko stoupali různými cestami nahoru.

Třeba takové Čtyři palice byly doslova v obležení. V sobotu odpoledne byl poměrně velký problém nalézt volnou cestu vzhůru. Situace se zlepšila až tak kolem čtvrté. To už nebyl problém si cestu i vybrat a pak třeba slanit dolů.

Výhled bohužel trochu kazil opar, ale přes to stál za to. Rudé jeřabiny, listí hnědé a zlaté, zelené jehličí, bílé kmeny bříz a modré nebe, tak takový pohled se naskytl těm, kdo vytrvali a vylezli na nejvyšší vrcholy.

Nezáleží na tom, jestli se dostanete na skálu vysokou nebo jednu z těch menších. V těchto dnech, které jsou posledním záchvěvem babího léta, je vítězem každý, kdo nezůstane doma, ale vyrazí ven, do přírody. A protože je známo, že nejhezčí výhled je seshora, tak musíte nějaký ten výstup také absolvovat, abyste z toho něco měli. Třeba taková Vávrova skála u Pohledce zela prázdnotou, obléhala ji jen skupinka důchodců. Ti však za chvíli pokračovali v putování po krásách Vysočiny a skála byla k dispozici ze všech stran.

I přes to, že nejsme všichni tak zdatní jako praví horolezci, přece jen nás potěší, když dokážeme sem tam překonat sami sebe a dobýt vrcholu. Stejně jako víkendoví návštěvníci všech skal a skalek ve Žďárských vrších.