Kroužkování ptactva je jak pro ptáky samé, tak i pro ochranáře doslova adrenalinovým sportem. Je těžké dopředu říci, kdo bude vítězem a kdo poraženým.  

Proč se vlastně ptáci kroužkují? „Důvodů je celá řada. Jde hlavně o výzkum ptačího stěhování a zjištění tras tahů jednotlivých ptačích druhů.  A u druhů stálých, tedy u ptáků, kteří nikam neodlétají a žijí stále s námi, lze zase tímto způsobem zjistit celou řadu informací o jejich životě,“ říká ornitolog Jaromír Čejka ze Správy CHKO Žďárské vrchy.

Předpokládám, že nekroužkujete každého vrabce…

„Z druhů vyskytujících se v České republice kroužkujeme v podstatě ty, ke kterým máme nejblíže. Existují určitá omezení, která vydává kroužkovací stanice při Národním muzeu v Praze, které druhy se smí, a které by se neměly kroužkovat. V tom druhém případě jde například o zvláště chráněné druhy a pak také o nejběžnější druhy, jako jsou například už zmínění vrabci. I když samozřejmě mohou existovat i projekty výzkumu vrabčí populace.“

Kroužkovatelem se může stát každý?

„Každý ne. Musí to být odborník, který prokáže své znalosti jednotlivých ptačích druhů, složí zkoušky a zajistí si licenci. Tu je nutno každý rok obnovovat.“

Mluvil jste o omezeních, je nějaký druh, který se nesmí vůbec kroužkovat a když ano, tak proč?

„Jsou to jednoznačně kriticky ohrožené druhy, které v minimálních hnízdících párech žijí na území České republiky. Ale nedá se říct, že by to bylo vyloučeno úplně. Lze je kroužkovat buď z výzkumných, nebo ochranářských důvodů.“

 

 

 Které ptáky nejčastěji kroužkujete na území CHKO Žďárské vrchy?

„Na území CHKO Žďárské vrchy žije stále ještě hodně druhů ptáků. Každý kroužkovatel věnuje více pozornosti jiným druhům. Jde většinou o jeho srdeční záležitost, specializuje se na určité druhy, které pak kroužkuje častěji než ostatní. Naším erbovním ptákem je skorec vodní, se kterým už máme dlouholeté dobré zkušenosti. Jednak lze jeho hnízdo dobře nalézt a pak také proto, že se pohybuje nad proudící vodotečí a dá se i snadno odchytit. Pak už lze jednoduše sledovat příbuzenské vztahy, kam se vzdalují mladí jedinci, kde vytváří nové páry a další zajímavé věci. Ponejvíce kroužkujeme skorce na horním toku Svratky a stále se chystáme na nějakou výzkumnou práci o pohybu mladých ptáků. Pořád se nám ale zdá, že máme málo potřebných údajů na to, abychom došli k jednoznačným výsledkům.

Na vodě si všímáme i ledňáčka říčního a konipase horského. Co se týká skalních útvarů, tak tam věnujeme pozornost výrovi velkému a krkavci velkému. A pochopitelně že kroužkujeme i ptáky ve volné krajině, ať už to jsou dutinoví hnízdiči jako sovy, datel černý či holub doupňák. Jde většinou o evropsky významné druhy, které se monitorují i v rámci programu Natura 2000 jednou za tři roky. Ale samozřejmě, že se kroužkují i další druhy. Zapomněl jsem ještě na černé a bílé čápy.“

 

 A co když do Žďárských vrchů zabloudí okroužkovaný pták odjinud?

„Existují tiskopisy kroužkovací stanice, kde na jedné straně je informace o tom, kdy, kde, kým a jaký druh byl kroužkován, na straně druhé pak údaje kde, kdy a kým byl kroužek nalezen. Zapisují se i informace kontrolních odchytů, takže máme představu o pohybu kroužkovaného ptáka. To se pak zpracovává do map a je zajímavé, kterými směry a do jakých vzdáleností se vydávají. Existují i takzvané odečítací kroužky, které lze přečíst i za pomocí dalekohledu. Používáme je například u čápů.“

Jak by měl postupovat člověk, který kroužek najde?

„Nález kroužku je něco zcela mimořádného a výjimečného. Nálezy se uvádí v promilích procent. Pro nás jsou velmi důležitá data, která jsou na kroužku vyryta. Jsme velice vděčni za každý nalezený kroužek, dalo by se říct, že má pro nás cenu zlata. Jestliže se někomu podaří jej nalézt, určitě by nás měl kontaktovat, odevzdat jej a sdělit místo a čas nálezu.“

 

Okroužkováním ptáka tedy adrenalinový sport nekončí. Chce to ale bezmeznou trpělivost. Někdy se kroužek objeví po velmi dlouhé době a ornitolog se ocitá opět na začátku. Vyhledat kdy a kde byl tento opeřenec kroužkován a pečlivě zaznamenat, kam až jej vítr zavál. Často dochází k překvapivým zjištěním. Jako například nález pěnice černohlavé, kterou okroužkovali slovinští ornitologové v říjnu roku 2003 a kterou po čtyřech letech odchytili jejich čeští kolegové u Velkého Meziříčí. Kolik síly musel tento drobný ptáček vyvinout, aby uletěl stovky kilometrů? Kolikrát se mu podařilo vyhnout se nebezpečí? Na tyto otázky nám ornitologové asi neodpoví. Ale spoustu jiných zajímavých informací o ptačím životě už mají.