O tom, že i v zimě vládne aprílové počasí, nás přesvědčuje letošní únor. Co den to změna. A většinou spíše k horšímu.  

Jeden den námraza, další den se vyjasní a hned potom přijdou sněhové vánice. Naše volání po sněhu bylo sice vyslyšeno, ale je ho najednou tolik, že jej majitelé rodinných domků nestačí odhazovat a silničáři odklízet z komunikací.

Sníh v zimě ale není nic neobvyklého. Naopak k ní patří. Jak píše J. F. Svoboda ve své Vlastivědě moravské – Novoměstský okres „první sníh se dostavuje obyčejně v polovici října (v roce 1889 již 15. září) a padá ještě do polovice května (v roce 1891 až 13. června). Při sněhových vánicích bývají chaloupky v severní části okresu zaváty až po okap, takže se nemůže dostati soused k sousedovi.“

Ještě štěstí, že máme těžkou techniku na odklízení sněhu a na cestování auta, vlaky a autobusy. Dříve se cestovalo převážně pěšky a pak se mohli obyvatelé měst a vesnic dočíst v černých kronikách neblahé zprávy. Jako například v Ozvěně z Novoměstska z 15. února 1905: „Opět oběť letošní zimy. Dne 2. t. m. nalezen byl mezi Novým Městem a vesnicí Zubřím blíže silnice v lese zmrzlý neznámý člověk, asi 50 roků starý. Nebožák v husté metelici, která u nás stále trvá, sešel asi z cesty a dostal se do lesa, kde zbloudil a zahynul. Dle obleku pochází z našich hor.“

Jak je vidět, lid na Horácku neměl nikdy na růžích ustláno. A stejně jako dříve, i letos vyvádí paní Zima doslova psí kusy a dělá si to, co se jí zlíbí. A nám nezbývá nic jiného, než zatnout zuby, vzít do ruky lopatu a jít znovu vyhazovat sníh.