Jan Svoboda, známý též jako „malíř z Radňovic“, chystá jednu z největších výstav své umělecké kariéry.  

Jan Svoboda patří k malířům velmi tvůrčím a také velmi aktivním. V loňském roce vznikla vedle jeho ateliéru nová minigalerie, která je víceméně takovým nadstandardem pro lidi, kteří k Janu Svobodovi přijdou nakupovat. „Můžou si v klidu prohlížet obrazy, zatímco já vedle maluji. Ne všichni lidé totiž mají ten bohulibý zvyk vybrat si během pěti minut obraz a odejít,“ pochvaluje si nápad s minigalerií malíř.

Ale nebyl to jen rozmar bohéma, co jej vedlo k takovéto aktivitě. „Světla je málo, a když někdo přijde v poledne a chtěl by si dvě hodiny něco vybírat v ateliéru, pak bývám trochu nervózní, protože světlo mizí a já pak musím s prací čekat na další den. Takže teď je to tak, že když se někdo rozhodne prohlížet si dvě hodiny obrazy, tak si je prohlíží. A já vedle maluji a hulákáme na sebe přes dveře. A jsme oba v pohodě.“

 

Ve vaší galerii vidím obrazy větších rozměrů. Takové jste dříve nemaloval.

„Souvisí to s tím, že připravuji velkou výstavu ve Žďáru nad Sázavou, kde budu mít možnost vystavit tyto veliké věci, protože je tam obrovský prostor (výška stropu 4 metry a 15 centimetrů). A taky jsem si chtěl vyzkoušet velký formát. Prakticky ty obrazy, které tu teď mám, jsou asi 2x2,5m. Jsou většinou určeny pro nadcházející výstavu a nijak neřeším, co s nimi dál. Ale velký formát mě také čím dál víc baví. A já dělám jenom to, co mě baví.“

  

Zmínil jste velkou výstavu a velké prostory, můžete to více lokalizovat?

„Výstava bude, jak jsem už říkal ve Žďáru nad Sázavou, konkrétně v areálu zámku Kinských, v budově konventu, která prochází důležitými změnami. V časovém rozvrhu se tu našel jeden týden, do kterého se mi podařilo vlézt.“

A přesné datum?

„To je snadno zapamatovatelné, protože výstava začne první jarní den, což, jak všichni ví, je v sobotu, 21. března. Vernisáž bude začínat ve 14 hodin.  Výstava opravdu potrvá jen jeden týden a v sobotu 28. března po nějaké krátké, závěrečné akci, po jakési derniéře, se výstava zavře a všechno se vyklidí.“

 

  

Vaše vernisáže jsou pověstné tím, že je rád uvádíte sám a že bývají poněkud atypické.

„Tentokrát to nebudu uvádět já, protože už je nejvyšší čas na změnu. Vernisáž uvede pan Luboš Jelínek, což je galerista z galerie ART z Chrudimi. Ten se stal pravým znalcem mých věcí a někdy toho o nich ví i víc než já. Ale určitě si neodpustím alespoň jednu drobnou poznámku, už ji mám připravenou. V podstatě bude tato vernisáž posazena na dolní hranici humoru, kterého jsem schopný. Prostor je to úžasný a také zavazující. Je to také největší výstava, jakou jsem kdy měl. Chystám na ni asi sedmdesát pláten, bude tam i instalace v prostoru, což jsem nikdy dříve nedělal.“

Důstojné prostředí, vážná výstava, vernisáž až na dně vašeho humoru – to už ani nejste vy!

„To ne, možná tak trochu matu tím, jak to prožívám. Ale rozhodně nepůjde o klasickou vernisáž, na které někdo zabrnká a jiný zase vážně promluví. Celé to bude jinak.

Ale stejně se nevylžu z důstojnosti toho prostoru. A ani nechci. Prostor je obrovský a já ho ctím. Některé fórky by v něm nevyzněly dobře. Bude to prostě jinačí. Ale další výstava se už zase vrátí do starých kolejí. Už na ni vymýšlím projev a myslím, že se lidi zase pobaví.“

  

Takže jarní výstava bude důstojná a s netradiční (pro vás) vernisáží. Jaká další překvapení návštěvníka čekají?

„Nové obrazy. Takové, které ještě nikdo neviděl. A bude jich hodně. V poslední době jsem velmi intenzivně pracoval. A lidé, kteří znali mou tvorbu třeba v devadesátých letech, to vůbec nepoznají. Volil jsem jinačí barvy, obrazy jsou jiné obsahem i formátem. Tím, že jsem velmi intenzivně pracoval, tak jsem byl pod jakýmsi tlakem. A člověk, co je pod tlakem, pouští úplně jinou šťávu. Tvorba se urychluje nebo také, jak říkají chemici, katalyzuje.“

Bude vaše jarní výstava prodejní?

„Bude, ale trochu jiným způsobem, než obvykle. Obrazy tam budou nezarámované a tak se případný zájemce bude domlouvat na tom, jaký rám bude chtít. Nebudu prodávat já, ale někdo jiný. Ne že bych to nechtěl dělat, ale dělám v tom hrozné zmatky. Mě nejvíce zajímá, když obraz tvořím. A ty ostatní věci okolo, to už je vedlejší. A tak se mi občas třeba stane, že prodám jeden obraz dvakrát. Teda ne prodám, ale slíbím. Co já jsem tak nadělal už ostudy! Ale některé věci prostě odmítám držet v hlavě. Není to pro mě až tak důležité a myslím si, že ani budoucnost se nebude ptát, jak jsem co a komu prodal, ale jestli ten obraz za něco stál nebo ne.“

Míváte různá barevná období. Jaké je to nynější?

„Naše děti tomu říkají „Svobodovská hnusoba“. Je to taková šedohnědá, která vlastně prochází téměř všemi obrazy. Vše je hodně světlé a minimálně barevné. Ale vytvořil jsem také obraz „nejčervenější z červených“. A už se ve mně pomalu vynořuje zase jiná barevnost.“

A co vaše zvířecí období?

„Tak to taky zmizelo. Všechny obrazy jsou téměř bez figury a je to hodně zjednodušené. Je mi zatím hloupé nedávat na plátno žádný tvar, ale je ho tam minimum. Plocha se vyprázdnila jak barevně, tak i tvarově. Ale to se nedá dělat donekonečna, protože by člověk skončil u bílého plátna.  V poslední době jsem začal zkoušet i grafiku a uvidíme, jak to ovlivní mou malbu.“

 

 

Nemáte touhu vrhnout se třeba na ilustrace knih?

„Zrovna dnes ráno jsem o tom přemýšlel. A došel jsem k závěru, že to nejde. Ne, že bych nechtěl, ale doprovázet nějaký epický text, který by mne bavil, to by asi nebylo ono. A poezie mě zas tak nebere. Takže se s tím nepotkávám. Druh literatury, kterou mám rád, se k mým kresbám nehodí.“

Zůstaňme tedy u obrazů, které vám mimochodem jdou velmi dobře. Stává se vám někdy, že plátno, které se vám velmi líbí, neosloví žádného zákazníka a naopak?

„To se mi stává pořád. Já jsem poslední hodnotitel svého díla a tak obraz, o kterém jsem přesvědčený, že je dobrý, tak si ho rád nějaký čas ponechám. A on se nakonec vždycky najde někdo, koho taky osloví. A když se mi stane, že s nějakým obrazem nejsem spokojený, tak ho okamžitě předělám. Občas se ale přihodí, že někdo takový obraz chce. Ale já řeknu „on není hotový“. A neprodám, ale předělám. A tomu zájemci už se pak třeba vůbec nelíbí. Ale já na to nedbám, já jsem spokojený.“

 

A spokojení budou určitě i návštěvníci výstavy, která bude v první jarní den otevřena v areálu žďárského zámku. Dopřejte si trochu nezkalené radosti. Radosti z nadcházejícího jara, radosti z umění, které na vás dýchne svou jednoduchostí a čistotou, nezahltí přemírou barev a tvarů, a které vás donutí zamyslet se a podívat se na svět trochu jinýma očima – očima malíře a člověka, který má nade vše rád klid a pohodu.