Vezměte si například takové Velké Meziříčí. Město je to starobylé a krásné, ale leží v dolíku a tak tam zřejmě nikdo cíleně nepojede za úžasným výhledem.

A přece tu je. Stačí vystoupat po schodech věže kostela sv. Mikuláše a máte celé město i s přilehlým okolím jako na dlani. Cestou vzhůru zaručeně nepřehlédnete šest zvonů, i když v minulosti jich tu prý bývalo o jeden více. Některé z nich byly ovšem poškozeny nebo zničeny, jiné roztaveny pro válečné účely. Mnohé z nich se na věž vrátily nebo byly nahrazeny novými. Zvony jsou různě veliké, nejmenší – umíráček – váží třiatřicet kilogramů a naopak největší zvon – sv. Mikuláš - váží více než dvě tuny. Nejstarším zvonem je ten nejmenší, tedy umíráček. Jako rok jeho „narození“ je uváděn letopočet 1706.

 

Z vrcholu čtyřiašedesát metrů vysoké věže si můžete dopřát výhled, který byl kdysi výsadou jediného člověka. Věžník to ovšem zřejmě nebral jako privilegium, záviděníhodný výhled byl pro něj spojen s náročnou prací, neboť jeho úkolem bylo střežit město a to ve dne i v noci.

         
Pokud budete mít štěstí na pěkné počasí, čeká vás kouzelný pohled na dálniční most, náměstí pojmenované překvapivě Náměstí, dvě synagogy, z nichž jedna je přebudována na vietnamskou tržnici, velkomeziříčský zámek a další zajímavosti. Kdo chce, může si město nejdříve prohlédnout z ptačí perspektivy a pak se teprve vydat na toulky.