Radenice jsou malou vesničkou a najdete je na Křižanovsku. Mají asi sto padesát obyvatel, jejichž průměrný věk je necelých čtyřicet let.
„První písemná zpráva o obci je z roku 1481. V letech 1850 – 1867 byly Radenice osadou obce Křižanov a v létech 1867 – 1888 patřily k Borům. Od roku 1976 spadaly pod MNV Sklené nad Oslavou. Obec se osamostatnila v roce 1990,“ říká starosta Radenic Josef Sýkora.
Vesnička je sice malá, ale má své zajímavosti. Například množství křížků u cest. „Jsme tady s tím tak trochu pověstní. U každé výpadové cesty z obce je postaven kříž. A jeden je dokonce uprostřed vsi, přímo před hospodou,“ usmívá se pan starosta.
Historie se tu nenásilně proplétá s přítomností. Před několika lety dokončili Radeničtí stavbu sportovního hřiště. „Je tam tenisový kurt, hřiště na fotbal i dětské prolézačky. Většinu jsme vybudovali svépomocí, tvořili jsme to asi pět let. Původně tady byl rybník. Společnými silami se jej ale podařilo úspěšně přeměnit na malý „vesnický stadion“.
Pro turisty jsou zde značené cyklostezky a v zimě zase lyžařské tratě. Snad nejvíce lidí sem ale jezdí houbařit, což potvrdil i Josef Sýkora: „V okolí jsou rozsáhlé lesy a v sezóně tu roste opravdu hodně hub. My místní většinou sbíráme jen hřiby nebo kuřátka, které dobře známe, ale houbaři, kteří sem jezdí, mívají často v košíku rozmanitou směsici hub.“
Za to s koupáním to tak slavné není. V létě je pro tuto činnost vhodný pouze jediný rybník, který využívají i skauti. Ti tu totiž mívají v létě pravidelné tábořiště.
Okolí Radenic prý také občas navštěvují sběratelé minerálů. Pokud ovšem nějaký zajímavý polodrahokam nelezli, nechali si tuto skutečnost pro sebe. Místní je sice vidívají chodit kolem, ale neví o tom, že by si něco zajímavého odnášeli.
V obci najdete i kapličku, která je zasvěcena svatému Antonínovi. Její zvon je slyšet ráno, v poledne i večer. Postavena byla v roce 1901. Jedna z největších oprav ji potkala v roce 1974, kdy byla vyměněna střešní krytina a nový kabát dostala i fasáda. Každoročně na svatého Antonína se tu slouží pouťová mše.
{mp3}radenice{/mp3}
(poslechněte si audioukázku)
A s pouťovou mší souvisí i poutě, které se tu rok co rok pořádají. Patří k nim nejen taneční zábava, ale i fotbalové utkání ženatí versus svobodní. Vše bývá doplněno pečeným selátkem a příjemným posezením. Po jedné takové Antonínské pouti vznikla písnička, která Radenice proslavila široko daleko a zná nejen místní harmonikář, ale také muzikanti ze širokého okolí. A není divu. Vždyť popud k jejímu vzniku dala úsměvná příhoda, která se muzikantům stala právě cestou z Antonínské zábavy. Jmenuje se „Šla kapela od Radenic“ a přihodila se muzikantům z Bobrůvky před více než padesáti lety.
