Horácko byl odjakživa kraj chudý. Rodilo se tu jen kamení a brambory. Ale zdejší lidé si dovedli poradit. Práce jim šla od ruky, pro dobré slovo nešli daleko a hlavu měli vždycky na správném místě.
Strejček Mrkosů z Jimramova býval veselá kopa a filuta k pohledání, kde kdo to o něm věděl. Na každou otázku měl ihned připravenou trefnou odpověď a pustit se s ním do sporu, to si jen tak leckdo netroufal.
Jednou jej požádal katolickej pan farář, aby ho odvezl k visitaci na faru do Německého. Strejček Mrkosů byl sice evangelík, ale co na tom, koně měl dobré a cesta s ním rychle ubíhala, protože byl zábavný společník.
Po visitaci si oba faráři dali dobrý oběd a zapili ho vínem z farního sklepa. Trochu se rozkurážili a začali se navážet do strejčka Mrkosa. A co že prý zrovna asi dělá jeho helvétský Pánbů. „No coby,“ odvětil jako by nic strejček, „jako dycky v tuto dobu sedí a plete metle na katolické faráře, aby místo hezkých mladých kuchařek začali brát na faru staré kuchaře.“
Jindy zase strejček Mrkos coural po Jimramově a natrefil na starého pana hraběte Belcrediho. Ten věděl, jaký je Mrkos filuta, a že sám měl rád legraci, tak mu povídá. „Poslechni, jestli mi pěkně zalžeš, tak si v mém lese můžeš uříznout vzrostlý buk.“ „Ale vy jste přece říkal dva buky hraběcí milosti,“ odvětil strejček Mrkosů, aniž by hnul brvou. Hrabě se zasmál a strejček se hned navečer vydal do jeho lesa pro dva vzrostlé buky.
Onehdá vdával strejček Mrkos dceru. Holka se hned přestěhovala k mužovi do chalupy a strejček si pochvaloval, jak to mladým dobře klape. Jenže jak už to bývá, novomanželé se nepohodli, a že byl pan choť chlap od rány, přetáhl svou mladou ženušku sukovicí. Ta vzala nohy na ramena a hajdy domů za tátou. A tam se jala naříkat a lamentovat.
Strejček Mrkos chvíli poslouchal, ale za chvilku už měl hořekování dost. „Co se doma uvaří, má se doma taky sníst,“ povídá si v duchu a nahlas řekl. „Kdo si myslí, že je, aby bil mou dceru? Jestli je to tak, kdo mi zabrání, abych zasejc já zbil jeho manželku?“ Ale dcera už nečekala, až si tatík najde řemen a honem pádila domů, za manželem.
