Jestliže si občas prohlížíte internetové stránky Nového Města na Moravě, určitě už jste narazili na historické fotografie, které se denně obměňují. Jsou součástí sbírky, kterou vlastní pan Košík. Ten fotografie sbírá, zařazuje, skenuje, kopíruje, popisuje i publikuje.

Fotografie ze své sbírky půjčuje na výstavy při různých výročích. Například v loňském roce při výročí osvobození zapůjčil tři sta padesát válečných fotografií Svazu bojovníků za svobodu, který dělal besedu spojenou s výstavou. Jak mi řekl, poskytuje fotky pro prezentaci města, publikační činnost a také studentům pro různé práce.

Takže když bych chtěla po vás soubor fotek vypálených na CD, poskytnete mi jej?
To určitě ne. Tyto žadatele odmítáme. Mám i fotky od ostatních sběratelů, někteří z nich je mají pouze v papírové, klasické podobě. Já si můžu udělat třeba sto kopií. Pokud vím, že to mám od někoho, kdo to koupil a zaplatil na burze, tak tu fotku pak určitě bez jeho souhlasu nedám dál. Je to mezi námi taková nepsaná dohoda.

Sbíráte fotky jenom Nového Města?
Převážně je to Nové Město, ale mám tu i okolní obce.

Jak jste se k tomu dostal?
Začal s tím můj soused, ale protože já jsem dělal na městském úřadě a měl jsem větší možnost se dostat do muzea a tak dál, tak tu větší část sbírky už jsem sehnal já. Ale začal s tím soused.

A vy také chodíte po burzách a sháníte něco do sbírky?
Nechodím, to ne. Mne ani tolik nezajímají pohlednice. Tady je sběratelů pohlednic dost. A někteří z nich mají velice dobré sbírky. Mne spíše zajímají fotky, hlavně ty, na kterých je nějaká událost nebo zajímavý objekt a nebo nějaká významná osobnost.

A jakým způsobem je teda sháníte?
Většinou po známých. Tím, že jsem novoměstský rodák, tak už vím, kde a v kterých rodinách by se mohly nějaké fotky objevit. Spousta známých mi fotky slíbí, ale jen tak deset procent z nich slib splní. Teď mám například slíbenou velkou sérii fotek ze stavby Chirany, od začátku až do konce. V současné době tu mám spoustu fotografií od pana Beneše. Býval to fotograf a rodina, která jeho sbírku zdědila mi ji poskytla.

Na závěr návštěvy mi pan Košík ukázal některé fotografie ze své sbírky. Ke každé řekl místo, odkud pochází a ke spoustě z nich znal i příběh, který se k ní váže. Místa na některých fotografiích by mnohý už těžko hledal, jsou dnes úplně jiná, nová zástavba město hodně změnila. Staré domy zmizely a nahradily je jiné. Tam, kde byly kdysi louky, kam děti vyháněly husy a na podzim dělaly ohníčky, vyrostlo sídliště. Na místě někdejšího chudobince je dnes rekreační zařízení. Asi by se tehdejší obyvatelé divili, kdo se na stejných místech prochází dnes.

Město se neustále mění. Někdy je to k jeho prospěchu, ale, jak jsme se s panem Košíkem shodli, někdy by bylo lépe nechat na pozemku stavbu původní. Je stále ještě spousta míst, které pan Košík ve své sbírce nemá. Zajímal mne například původní zámecký park, který stával v místech, kde se dnes rozkládá autobusové nádraží. Třeba až přijdu příště, tak už ho mít bude.

Ilustrační fotografie nejsou součástí sbírky pana Košíka.