Jak se rodí naučná stezka? Tak nejdříve tu musí být ona prvotní myšlenka. Myšlenka, která dá podnět k činům.  

Ovšem od prvotní myšlenky ke zbrusu nové naučné stezce je ještě hodně daleko. Úplně na začátku se musí sejít několik zapálených lidí, kteří dají hlavy dohromady a společnými silami pomalu, krůček po krůčku, přejdou od slov k činům.

 

Naprosto stejným způsobem se rodila i naučná stezka „Metodka“. Svůj název obdržela od stejnojmenného kopce nad Koníkovem, na němž se dodnes snoubí historie s přítomností. Jdete li po prašné cestě, téměř slyšíte za sebou hrčení kol starých, dřevěných povozů a ržání unavených koní, které převáží železnou rudu z dolů do kadovských hutí. Prastaré chaloupky se krčí ve stráni vedle svých novějších sousedek, jedna jako druhá den co den vystaveny silnému větru, horkému slunci či bohaté sněhové pokrývce. Studánky nabízí chladnou vodu k osvěžení a pocestný, stejně jako kdysi, může usednout, nechat odpočinout bolavým nohám a načerpat nových sil.

 

Prvotní myšlenka udělat z tohoto téměř neznámého místa naučnou stezku vznikla v hlavě zdejšího usedlíka Josefa Svobody.

 
 

„Často se procházím po okolí. A Metodka je podle mne tak trochu opomíjeným místem. Když ji obejdete, na každé straně se vám naskytne odlišný výhled. Jiná příroda je směrem na jih, jiná na sever, západ či východ. Najednou se člověk ocitá na rozmezí čtyř světů. Například severní strana připomíná Rejvíz s jeho pověstnými mechovými jezírky. Lidé, kteří zde žijí, to tak nevidí a berou zdejší přírodní krásy jako samozřejmost. Ale člověk, který přijde odjinud, vnímá tento kout úplně jinýma očima.“

 

 

 

Předpokládám, že nepatříte mezi starousedlíky…

„Já jsem toho v životě prošel strašně moc. Pocházím z obce Trnková na Pardubicku. Vždycky jsem pár roků vydržel na jednom místě a pak jsem šel dál. Byl jsem na Slovensku, prošel jsem Ostravou, ta mi taky hodně přirostla k srdci a nakonec jsem se usadil tady. Mám rád kopce, nechtěl jsem žít někde na rovině. Už deset let žijeme na této polosamotě, ale máme doma vše, co potřebujeme a člověk tu pak vydrží, i když je zachumelený až po střechu. Žije se nám tu dobře, třebaže zdejší zimy jsou občas nevlídné. S tím ale musíme počítat a udělat si zásoby dřeva i potravin. A díky tomu, že lidé tu hodně drží při sobě, víme, že se pokaždé najde někdo, kdo rád pomůže.“

 

 

 

Zdejší krajina vás natolik okouzlila, že jste se rozhodl vzdát jí hold naučnou stezkou?

„Hodně jsem chodil po okolí jako turista. Tak jsem poznal různé naučné stezky. A mnohdy mi bylo líto, že u nás nic takového není. Vždyť zdejší kraj může nabídnout daleko více, než leckteré jiné a daleko známější lokality. Příroda je tu nádherná a všechny její krásy jsou očím běžných turistů poněkud skryty. Navíc tady v období druhé světové války probíhala významná odbojářská činnost. A na to by se také nemělo zapomínat. Téměř z každé zdejší rodiny se někdo zapojil do odboje.“

 

 

 

A tak to všechno začalo?

„Jednoduché to rozhodně nebylo. Zašel jsem nejdříve za starostou Věcova Zdeňkem Vraspírem. Ten si přizval ještě pana Pustinu, čímž vznikla úplně první skupinka, která začala zcela vážně uvažovat o realizaci tohoto projektu. Kdyby tito dva pánové neprojevili nadšení nad vznikem naučné stezky, určitě by prvotní myšlenka okamžitě zanikla. Díky nim se ale začala dále rozvíjet a pomalu uskutečňovat. Dalším hlavním pilířem se stal Jaromír Čejka ze správy CHKO Žďárské vrchy. No a pak už to bylo jednodušší. Připojilo se Informační centrum Nové Město na Moravě, mikroregion Novoměstsko, Horácké muzeum a další.“

 

Hlavní problém byl zřejmě získat potřebné finance….

„To bylo i nejdůležitější. Ale pan starosta si s tím poradil. Největší část peněz uhradí obec Věcov, něco přispěje i mikroregion.“

 

Pojmenování naučné stezky je totožné s názvem vrchu, po jehož vrstevnici trasa povede. Jak ale přišel ke svému jménu kopec?

„V minulém století tu prý žil nějaký podivín jménem Metoděj Koutník. Byl to zvláštní člověk. Dokonce postavil na vrcholu kopce rozhlednu. Ta sice časem shořela, ale pořád lze najít ještě pozůstatky této stavby. No a místu, kde Metoděj Koutník žil, se začalo říkat Metodka.“

 

 

 

 

Metodějovu rozhlednu obnovovat nebudete?

„Na to jsou dva názory. Někteří by ji chtěli znovu postavit, jiným by se více líbila na protějším kopci, ze kterého je lepší rozhled na všechny strany.“  

 

Nebojíte se, že davy turistů postupně znehodnotí tuto vaši oázu klidu?

„To určitě ne. Je dobře, že se o těchto místech dozví i další lidé. Kromě pár starousedlíků už pomalu nikdo neví, co všechno tu vlastně je. K nim se taky občas obracíme s prosbou o radu, protože nevíme, jak se která studánka jmenovala a jiné a jiné věci. A navíc znají spoustu zajímavých historek, které se váží k určitému místu. Je tu třeba jedna nádherná louka. A podle místní pověsti tu prý kdysi zapadl kůň i s žebřiňákem. A nikdy je už nikdo neviděl.

Ale žádný nával turistů zde určitě nebude. Chvíli potrvá, než si lidé zvyknou na novou naučnou stezku.“

 

 

   

 

Josefu Svobodovi právem patří prvenství. Ale na zrodu naučné stezky se podíleli i mnozí další. Tak třeba texty týkající se lidové architektury jsou dílem ředitelky Horáckého muzea PhDr. Sylvy Tesařové.

„Zdejší architektura je pro Horácko typická. Návštěvník tu nalezne jak větší, zděné usedlosti, tak i malé roubenky. Pod jednou střechou byly soustředěny obytné i hospodářské budovy, lidé tu žili v souladu s přírodou. U mnohých chaloupek pak stály haltýře, které sloužily ke chlazení potravin. A haltýři souvisí i potůčky a studánky.“

 

Je na této trase hodně starých chaloupek?

„Je jich tu stále docela dost, ale hodně přibývají i nové. Překvapivě se znovu objevují i roubenky. Jediné nevzhledné místo na naučné stezce je areál odraneckého JZD. Ale to k minulosti patří nakonec stejně jako jiné historické objekty.“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zmínila jste i studánky, vážou se k nim nějaké zvyky?

„Asi stejně jako všude na Vysočině šlo hlavně o jarní čištění studánek. Přímo z této lokality žádné dochované zprávy nemáme, ale v nedalekých Třech Studních se studánky „otevíraly“ každé jaro a celý akt byl spojen i se zpěvem a tancem.“

 

 

 

Ke každé naučné stezce patří samozřejmě i mapa. Tu připravuje společně s vedoucí Informačního centra Nové Město na Moravě, Mgr. Jaroslavou Michalcovou, Petr Mareček.

„Problémy nám trochu dělaly některé názvy. Stalo se, že kopec měl hned několik jmen a naopak u jiného jsme nenašli na starých mapách jméno žádné. Hodně nám pomohli pamětníci, ti pojmenování znali. Mapa bude tedy doplněna místními názvy, které se na žádných jiných mapách nevyskytují. Tak zde najdete například místo zvané „U bezedné studny“ nebo „U švédských hrobů“.“

 

Zdejší studánky mají také nějaké názvy?

„V okolí Koníkova jsme objevili hodně studánek a ptali jsme se místních lidí, jak se jim říkalo. U některých jsme se názvu dopátrali, u jiných si bohužel ani pamětníci nevzpomínají, že by se jim někdy nějak říkalo.“

 

Kolik studánek bude přímo na naučné stezce?

„Budou tu tři studánky a pak je zde ještě jedno zastavení nazvané „U Rumunské studánky“. Jde o místo, kde ke konci druhé světové války stanovala rumunská armáda. Ale studánka už tu dávno není.“

 

 

 

Jak dlouhá bude naučná stezka?

„Tři a půl kilometru, na kterých bude patnáct zastavení. Ty se budou týkat historie obcí Koníkova, Odrance, Věcova a Roženeckých Pasek, přírodních zajímavostí a partyzánské činnosti na Koníkově a Odranci za druhé světové války. Po celé trase jsou nainstalovány lavičky, které doplňují i dvě odpočívadla.“

 

A možná by nebylo na škodu připomenout i nadmořskou výšku Metodky…

„Metodka se nachází v nadmořské výšce 788 metrů nad mořem. Je z ní nádherný výhled do údolí směrem k Jimramovu. Nejkrásnější pohled z ní je severovýchodním směrem. Když není opar, lze zahlédnout Kralický Sněžník, Praděd i Orlické hory.  Na vrcholu Metodky bude umístěno fotopanorama, na kterém budou všechny tyto vrcholky popsány.“

 

 

 

Jestliže se vše podaří tak, jak má, bude nová naučná stezka s půvabným názvem Metodka slavnostně otevřena začátkem května.