Globální oteplování je čím dál více diskutovaný problém. Problém, který se týká celého lidstva.  

Dokud vědci upozorňovali pouze na tání ledovců někde v Grónsku, mysleli jsme si, že se nás to netýká. Teď však problémy, které s sebou oteplování přináší, pociťujeme čím dál častěji i na vlastní kůži. Důkazem je i letošní zima - nezima, stejně jako povodně a silný vítr, na které si musíme začít zvykat.

A jaký dopad bude mít globální oteplování na Žďárské vrchy? Na to odpověděl Ondřej Bystřický ze Správy CHKO Žďárské vrchy:

„Očekává se, že celkové oteplení může vést ke zvýšení výskytu extrémně horkých dnů a k poklesu výskytu extrémně studených dnů. Lze očekávat intenzivnější sucha i povodně. Také se předpokládá větší výskyt prudkých a nárazových větrů.

Ve světovém měřítku může nastat v důsledku rozpouštění ledovců zvýšení hladiny moří, tím může dojít k ubývání pevniny a následné migraci obyvatelstva. To by vedlo ke snížení plochy lesů (nová zemědělská půda, zastavěná plocha....), což se neslučuje s požadavkem vázání zvýšeného množství oxidu uhličitého v lesních porostech. Zde se nabízí jako jedna z možností výsadba rychle rostoucích kultur. V CHKO Žďárské vrchy ovšem přichází v úvahu zakládání nových lesních porostů jen na lokalitách, kde to není v rozporu se zájmy ochrany přírody.

Celosvětové průměrné zvýšení teplot ovšem neznamená, že teplota musí vzrůst ve všech částech světa a každém ročním období. Ozývá se plno hlasů, že právě v Evropě může, v důsledku oslabení činnosti Golfského proudu, dojít k ochlazení podnebí, kdy budou například dlouhé a studené zimy.

V našem lesním hospodářství se pravděpodobně bude vliv předpokládaných klimatických změn brát v úvahu zvláště při volbě dřevin pro skladbu lesních porostů. Měly by vyhovovat současným i budoucím vlastnostem prostředí. Tento požadavek se dá snadněji splnit u dřevin pionýrských, teplomilných a suchu odolných.

Proto lze předpokládat, že v budoucnu, dojde-li k očekávanému oteplení a případnému snížení vlhkosti, bude v CHKO relativně méně problémů s takovými druhy, jako jsou bříza, osika, olše a borovice lesní. K teplomilným druhům lze počítat i habry, duby a lípu malolistou. Ani javory by neměly, při zvýšení průměrných ročních teplot o dva stupně Celsia, mít nějaké problémy. Jak by ovšem tyto druhy reagovaly na zvýšení teploty o 6˚C, zatím nevíme.

Naopak pokud dojde k ochlazení, bude opět méně problémů s dřevinami pionýrskými, které mají širokou ekologickou valenci a s dřevinami, které se nyní nacházejí v podhorských a horských oblastech.

V každém případě by základem lesních porostů měly být dřeviny na daném stanovišti původní, protože dřeviny pionýrské se do porostů poměrně lehce vnesou. Z tohoto důvodu je žádoucí zvýšení podílu listnatých dřevin tam, kde to podmínky dovolují, a to nejen dřevin nejvýznamnějších (dub, buk), ale i dalších druhů, které jsou nebo byly součástí přirozených ekosystémů (javor, jasan, jilm, lípa, jeřáb, třešeň ptačí a jiné).

Z hlediska problematiky oxidu uhličitého je třeba dávat přednost takovým pěstebním systémům, které akumulují značné množství biomasy.

Pěstební péči je třeba orientovat tak, aby byla podporována žádoucí stabilita porostů. Při zakládání nových porostů jde zejména o volnější spony a rozestupy sazenic, nadále pak o vhodnou výchovu. Tam, kde jsou porosty středního věku a starší dostatečně stabilní, je účelné relativně intenzivními zásahy přecházet do fáze obnov. Tato pěstební péče je nutná jednak z hlediska ochrany před bořivým větrem, a také z hlediska jakosti porostního mikroklimatu.

Se zřetelem na tendence vývoje k teplejšímu a hydrologicky rozkolísanějšímu podnebí je třeba využívat všech možností k zachování vody v lesích. K tomu patří respekt k vodním bilancím lesních porostů, udržování a zlepšování vhodného porostního mikroklimatu, péče o nadložní humus a obnova a zakládání malých vodních nádrží v lesích.

Není potřeba budovat velké vodní nádrže, mnohem lepší je podpora malého vodního cyklu pomocí trvalé vegetace. Důležité je obnovit místní koloběh vody a uvědomit si, že zvyšování obsahu organických látek v půdě snižuje obsah oxidu uhličitého v ovzduší a zároveň zvyšuje schopnost půdy vázat vodu.

Trvalá vegetace dostatečně zásobená vodou podmiňuje příznivé klima, zadržuje vodu a může být výhodným zdrojem biomasy pro krmení či spalování. Navrátíme-li trvalou vegetaci a vodu do krajiny, bude se i lépe rozptylovat sluneční energie, zvýší se počet menších srážek, přibude rosy a ubude přívalových dešťů. Je proto potřeba například v případě srážek učinit takové změny, aby se odtok srážek z území rozložil do delších časových období a aby se na daném území udržel malý vodní cyklus....Učinit opatření v krajině ještě dříve, než je soustředěna v toku. To velké vodní nádrže dokážou mnohem hůř, než lesní porosty."