Poslední dobou je počasí velice rozmanité. Loni jsme zažili téměř půlroční zimu, kterou nutně musely doprovodit v některých regionech povodně. Letos si zima zařádila velice krátce, i když intenzivně. Máme se radovat, že nemáme všude kolem nás tuny sněhu?

Je celkem pochopitelné, že loňské zimy měl každý plné zuby a tak nám většinou ani nevadilo, že nás letos tolik nezlobí. Ale abychom neměli zas tak velkou radost, přimíchal se do toho vítr, jaký jsme snad v našem regionu ještě nezažili. Opět velké škody, nouzový stav a avizovaný sníh. Takže kalamita se hůře zpracovává, lesníci nevědí, co dřív. Největší škody jsou v jehličnatých lesích a ukázalo se, že takovým situacím mnohem lépe odolává les smíšený. Tyto lesy se poslední dobou vysazují častěji a ze skutečnosti vyplývá, že vydrží mnohem více než lesy jehličnaté.

Co nám počasí plánuje za překvapení dále, těžko říct. Jisté, že z takovéto zimy nemají radost zemědělci. Co je nám platný nejteplejší leden za několik desítek let, když půdě bude chybět vláha od tajícího sněhu. Ten pomáhá k obnově vodních zdrojů v zemi. Vzhledem k tomu, že už máme za námi i poměrně suchý podzim, místo loňských povodní nás mohou čekat velká sucha a úroda na našich polích bude mizerná.
Během února máme být připraveni na další mrazy a dá se předpokládat, že se přece jen dočkáme další sněhové nadílky. Tím pádem nemusí být situace nijak kritická a v září se třeba budeme radovat, jaké jsme to měli pěkné jaro a léto. Vždyť před přibližně šestnácti lety jsme zažily zimy podobné. Sice nebylo takové teplo jak letos v lednu, ale také byl sníh jen na horách a v některých lokalitách se dalo v březnu chodit v kraťasech.

Takže doufejme, že nás nečeká nic katastrofického a že se po uplynulých výkyvech vrátíme zase ke standartu, na jaký jsme zvyklí.