Tak tohle pořekadlo už neplatí od roku 1582, kdy papež Řehoř VIII vydal takzvanou Bulu Intergravissimas. Tou zrušil starý juliánský kalendář a posunul zimní slunovrat.

Svatá Lucie Syrakuzanská byla urozeného rodu. Měla být provdána za bohatého pohanského mladíka, ale sňatek odmítla a celé své věno rozdala chudým. Když se o tom dozvěděl její ženich, obvinil ji u vladaře Paškazia z křesťanství. Ten se ji snažil lichotkami i vyhrůžkami odvést od křesťanské víry, ale Lucie vytrvala. Vyhrožoval jí potupou v domě neřesti ale když ji tam chtěli odvést, stála jako přikovaná a nikdo s ní nemohl hnout. Paškazius nakázal okolo ní rozdělat veliký oheň a nakázal na něj líti smolu, pryskyřici a vroucí olej, ale plameny Lucii neublížily. Rozlícený vládce jí dal nakonec mečem probodnout krk. Svatá Lucie zemřela 13. prosince roku 304.

Svátek svaté Lucie má do dnešního dne velkou tradici ve Švédsku. Říká se mu Svátek světel a je písemně doložen od roku 1804. Jejich Lucie jsou oblečené v bílých šatech s červeným pásem a symbolizují násilnou smrt svaté mučednice. Na hlavě mají korunu se svíčkami, jako předzvěst konce nejtemnějšího období roku. Svým zpěvem a zjevem dávají naději, že se opět vrátí světlo.

Zatímco ve Švédsku přináší Lucie světlo, v českých a moravských zemích přináší čistotu. Byla také mnohem rozvernější a hravější. Zvyky u nás na den svaté Lucie byly různé, ale všechny se týkaly domácností, protože je patronkou domácích prací.

Někde chodila Lucie s průvodem masek, ve kterém nemohl chybět kominík, družičky, kněz, řezník ani cikánská rodina. Jinde chodily Lucky samy, mívaly bílé pláště a obličej zakrytý maskou, která se podobala ptačímu zobáku. Na Orlicku byly zahaleny bílým prostěradlem a na navlhčeném obličeji měly bílou mouku. Měly sebou kartáč na drhnutí a štětku na bílení stěn. Na Podluží Lucky kontrolovaly, jestli nějaká žena nepřede a pokud neuposlechla zákaz předení, naplnily jí komín prázdnými vřeteny. Na Přerovsku to nebyla žádná převlečená dívka, ale stavení navštěvovali maskovaní mládenci a kontrolovali, jestli už hospodyně začala s předvánočním úklidem.

A ještě jedna pověra se váže ke dni svaté Lucie. Dříve vesničané věřili, že se v tento den schází na Radhošti čarodějnice aby jim uškodily. A právě svatá Lucie byla ochranitelka před jejich kouzly a čarami.

Dnes její tradice již téměř vymizela a s tajemnými Luckami se setkáváme jen ve vyprávění našich předků. Snad jen to přísloví, že noci upije, ale dne nepřidá, přetrvá navěky.