Pro všechny příznivce Jana Zajíčka ze Studnic posílám malý vánoční dárek v podobě dalšího pokračování.

Četník si nechal zavolat Kamenského se synem, Reku, Zajíčka a jednoho z dalších pomocníků, Žáka. Honza popřel, že by smrk byl kradený, ale všichni ostatní svorně tvrdili, že byl z panského lesa a kradený prý určitě taky. Četník si všechno zapsal a zanedlouho dostali všichni obsílku k soudu.

První přelíčení se konalo v Novém Městě. Při něm, kromě Zajíčka, opět všichni tvrdili, že věděli o tom, že je dřevo kradené. Novoměstský soud předal celou záležitost krajskému soudu v Jihlavě. To už se šel Honza raději poradit s advokátem. Ten mu sice moc neporadil, ale zato mu řekl, že jestliže ostatní budou stále tvrdit, že je dřevo kradené, tak nebude trestán jen on, ale svědci také, protože ho udali pozdě a ze msty. Když to Jan slyšel, vydal se svědkům domluvit. Šel ke Kamenským a řekl jim, že jestli budou stále takto mluvit, budou zavřeni také. A oni na to: „Vy budete zavřenej, my ne." „No když myslíte, dělejte, jak chcete." Řekl Honza a odešel.

Kamenští byli rádi, že mohou nenáviděnému „Zajícovi", jak ho mezi sebou nazývali, ztropit ostudu. „Však on pořád jen bohatne, jeho statek se vzmáhá, zatímco náš upadá." Říkali si mezi sebou. „Kdoví, jestli to jeho bohatství nepochází z krádeží."A ačkoliv sami polínko do pece nikdy nekoupili, všechno nakradli, jeho čin svorně odsuzovali. Zloděj křičí chyťte zloděje!

Jinak to bylo se Žákem. Jeho sestra měla za muže četníka, sloužil na stanici v Jihlavě. Před soudem se u nich stavil na návštěvu a švagr mu povídá, že jak bude trvat na svém, že o krádeži věděl, bude zavřený také. A pak se spolu domlouvali, co má Žák u soudu vypovídat.

Těsně před přelíčením si Honza našel nového advokáta, v Jihlavě. Jmenoval se Kominík a když celou věc prostudoval, pozval si Honzu k sobě a povídá mu: „Je to s váma hodně špatné. Nejhorší ale je, že vám obec nedala dobré vysvědčení. Je tam psáno, že se povíce roků pozoruje, že z lesních krádeží bohatnete."

A nastal den soudu. Jan, stejně jako v Novém Městě, tvrdil, že smrk kradený není. To, že mu ho hajní dali, ale neprozradil, ti ho o to prosili neboť se báli, že budou ze služby vypovězeni.

Když byl předvolán svědek Žák, tak se ho soudce také zeptal, jestli věděl, že je to dřevo kradené. A Žák se otočil na Honzu se slovy: „Vy jste mě pantáto povídal, že je to ukradený." „Dej mě pokoj, já jsem s tebou ani nemluvil." Odvětil Jan. Soudce ale nebyl dnešní, otočil se na vykutáleného svědka a povídá: „Jak to, že jste v Novém Městě tvrdil, že jste to věděl a tady mluvíte úplně jinak? Vy nejste žádný svědek, marš ven."
Kamenským a Rekovi se také nevedlo nejlépe. Když na soudcovu otázku, zdali věděli o tom, že je smrk kradený, odpověděli, že ano, tak jim soudce povídá: „Tak když jste to věděli a hned neohlásili, jste spoluzloději a budete taky zavření."

Nakonec soudce vynesl rozsudek. Jan dostal za krádež dva měsíce. Žák, přes to, že vše popřel, pět neděl. Starý Kamenský čtyři neděle, mladý tři neděle a Reka čtrnáct dní.

Starý Kamenský se nakonec ještě jednou obrátil na soudce: „Slavnej soude, my chceme za cesty." Soudce nad takovou drzostí jen zalapal po dechu: „ Já vám dám za cesty zloději! Chcete snad svůj trest nastoupit hned?" Tu se Kamenský dal do prošení, že mají ještě spoustu práce a aby jim to slavný soud odložil až po pracích. Soudce se nakonec smiloval a vyhověl jim.